Rozhovor s Petrou Prokšanovou, předsedkyní Komise mládeže ÚV KSČM
Od chvíle, co jsme se poprvé viděli jste politicky dost zazářila a nedávno jste byla potvrzena ve funkci předsedkyně Komise mládeže ÚV KSČM a to dokonce jednomyslně, jak si to vysvětlujete a co to pro vás znamená?
Je to samozřejmě velká čest i závazek, ke kterému přistupuji s pokorou. Schválení Ústředním výborem bylo završením delšího procesu, který začal koncem října, kdy proběhlo celostátní setkání Komise mládeže v Osvětimanech. Tam, kromě seznamování mladých komunistů a komunistek ze všech krajů, besed a workshopů, proběhla také volba nového vedení Komise mládeže ÚV KSČM. Každý kraj má zvoleného zástupce nebo zástupkyni do Komise mládeže ÚV KSČM, který má hlasovací právo. Na tomto setkání jsem tedy byla zvolena, o měsíc později na základě toho doporučena Výkonným výborem ÚV ke schválení a následně mě ÚV v prosinci ve funkci schválil. Zní to možná komplikovaně, ale je to demokratický proces a přecijen jde o funkci, která by měla komunistickou stranu určitým způsobem stmelovat, a tak tu jednomyslnou shodu považuji za velmi důležitou. Jsem ráda, že se moje předchozí činnost i vize do budoucna setkala s pochopením a podporou. Snažím se práci ve straně věnovat maximum času, ale s malým dítětem a zaměstnáním to není vždy snadné. Naštěstí mám v rodině velkou oporu a tímto jim za ní moc děkuji. Člověk musí počítat s tím, že práci pro stranu dělá nezištně na úkor svého vlastního času a že je to někdy psychicky velmi vyčerpávající. Ať už právě z nedostatku času, z nevybíravých antikomunistických útoků i nutnosti si neustále opakovat, že výsledky té práce nejsou vidět hned, a že se jich možná ani nedožijeme, ale přesto je naše práce dnes zásadně důležitá. Vzhledem k děsivě rychlé době, ve které žijeme jsem si vědoma toho, že když si čas a sílu nenajdu dnes, zítra může být pozdě. Práce v Komisi mládeže je pro mě hozenou rukavicí, protože ne ve všech krajích jsou mladí komunisté aktivní. Co jsem ale zatím měla možnost poznat, chuť pracovat sdílíme, jen možná chybí inspirace v dobrém příkladu a prvotní impuls se do té práce opřít. Nepochybuji, že i tady bude nakonec platit, že »z jiskry vzejde plamen«. Mým úkolem tedy teď je, vykřesat tu první jiskru.
Jste socioložka, mohla byste nám říct jakou roli podle vás hrají mladí lidé v celospolečenském vývoji?
Vezmu to trochu zeširoka. Mládí je skvělá a moc užitečná věc. Člověk je jako »tabula rasa«, nepopsaný list připravený pojímat informace, pracovat s nimi, třídit je, kritizovat, bojovat za své ideály, objevovat, utvářet si vlastní pohled na svět. Mladý člověk většinou není zatížený závazky, svůj život žije sám za sebe. Neuvědomuje si ještě plně všechna nebezpečí, důsledky, nemá toho mnoho, co může ztratit, zdá se mu, že může jen získat. Mládí je plné energie, vizí, žízně po životě, dobrodružství. Mládí přirozeně podrobuje kritice vše staré, zkostnatělé, stereotypní, hledá vlastní cesty, staví se do opozice, buduje vlastní hranice a zkouší překračovat ty okolní. Právě v tomto období života má člověk dostatek elánu rozrušovat zaběhnutou realitu a budovat její alternativy. Pak už hodně záleží na tom, jaká je společnost, jaká jsou aktuální témata, v čem mladí vidí možnost se politicky angažovat, realizovat. Pro mě osobně byl tímto tématem v 90. letech antifašismus. Byla to léta velkých demonstrací, byl v tom adrenalin, ale i vize lepší společnosti, společnosti sobě rovných. Když se ale neonacistické hnutí podařilo eliminovat a jeho příznivci buď zestárli, nebo se rozpustili do politických stran a hnutí (např. známý neonacista Filip Vávra je dnes aktivním podporovatelem hnutí Trikolora, mnoho podobných známých jmen bychom našli i v SPD a DSSS), ukázalo se, že antifašistické hnutí je samo o sobě vyprázděným pojmem a nutně se rozpadlo na zájmové skupiny zaměřující se jednotlivě na emancipaci žen, na veganství, na problém bezdomovectví, klimatické hrozby…
Zkrátka se ukázalo, že takto pojatému hnutí chybí politická myšlenka. Chybí páteř, která by držela celé hnutí pohromadě, rozvíjela ho a nedovolila mu vydechnout ani na okamžik. Chybí to politické lepidlo, které by tyto samostatné aktivity usadilo do kontextu, dalo jim jasný cíl, znásobilo jejich sílu a vytvořilo seriozní prostředí pro společenskou změnu. A je to právě socialismus, který v sobě nese všechna tato témata a zároveň ten důležitý potenciál změny.
Vždyť co je problém bezdomovectví jiného než problém pracujících, kteří často s minimální mzdou nedosáhnou na svá základní lidská práva. Co je boj za rovnost platů žen jiného, než boj za adekvátní ohodnocení práce všech pracujících? Co je boj za klima jiného, než boj s velkokapitálem, který v zájmu vlastního zisku bezohledně drancuje přírodní i lidské zdroje? A mohli bychom pokračovat dále. Izolované aktivity tématicky zaměřených subjektů poukazující na výše uvedené problémy, ač někdy dosahují nemalých dílčích vítězství, tak nevedou ke komplexní změně ve společnosti.
Je tedy zřejmé, že pokud levicové hnutí tříští své síly, nenabízí ucelenou myšlenku a vizi, lidé jím projdou, v určitých stádiích jako rebelové, později jako sympatizanti, až vyhořelí zaměří svou pozornost sami na sebe, na probémy, které se týkají bezprostředně jich samých a jejich nejbližších. Z boje za lepší společnost se stává boj o důstojné přežití zbytku života, boj za dobrý plat, dobrý byt, zajištěné děti. Revoltující mládež je semleta železnými koly kapitalismu. Musí pracovat, platit, vytvářet dojem spokojeného občana. Ztrácí chuť, čas i vůli starat se o ostatní a účastnit se veřejného života. Stát pak poskytuje jen falešnou iluzi, že člověk rozhoduje o dění kolem sebe prostřednictvím voleb.
Nakonec se vytrácí schopnost kriticky myslet a vnímat celospolečenské problémy a jejich dopad na vlastní život. Našim úkolem je dnes oslovovat mládež, ať už pracující nebo studující. Využít té energie, touze po boření všeho starého a budování nového. Je potřeba šířit třídní uvědomění, které jako jediné dokáže zajistit, že rozvíjející se člověk bude schopen kriticky nahlížet na realitu a porozumí, že nemusí být jen otrokem systému. Že nemusí prožít život ve strachu o svou existenci. Bude stačit, když se naučí postavit za zájmy poctivě pracujících, mezi které sám patří. A když během svého mladického období bude budovat socialistický kolektiv, je naděje, že se budoucí generace bude schopna pevněji semknout v boji za své zájmy a celospolečenské změny dosáhne. V tom je podle mě síla mládí.
A co je příčinou toho, že KSČM má tak málo mládeže, přesto že je obecný předpoklad, že většina mládeže je, pokud se zajímá o politické dění, sociálně empatická, tedy směřuje k levici a komunistickému hnutí.
Nechci teď nikoho vyděsit a mluvím jen sama za sebe, ale je to tím, že KSČM je málo radikální. Je málo radikální ve svém programu i ve vypořádání se s vlastní minulostí. Naším cílem jakožto komunistické strany je přece změna společenského systému z kapitalismu na socialismus. V programu strany se kolem toho ale chodí po špičkách. Stejně tak nejsme schopni pružně nabídnout řešení aktuálních problémů, ačkoliv ta řešení už z podstaty komunistické ideologie máme. Za všechny uvedu jako příklad vyvlastňování. Přestože na »západě« se s tímto nástrojem běžně pracuje, v »postkomunistických« zemích je vnímáno jako návrat k minulým pořádkům a my se bojíme, že nás na tom někdo nachytá. A to právě souvisí s tím, že jsme se zcela nevyrovnali s vlastní minulostí. Nedokážeme se kolektivně jednou pro vždy rozhodnout, co si vlastně sami o sobě myslíme. Potácíme se mezi přijmutím zodpovědnosti za chyby, kterých se komunistická strana dopustila během výstavby socialismu a absolutním odmítnutím minulosti, jako by k nám vůbec nepatřila. Tímhle lavírováním se z KSČM stala strana málo čitelná a nepochopitelná. Nejen pro mladé, ale hlavně pro ně. Navíc často nejsme schopni správně vysvětlit některé naše současné politické kroky. Jinak je samozřejmě pravda, že mladí lidé inklinují k socialistickým myšlenkám, ať už je nazývají jakkoliv, ale chybí jim správné ideologické vedení, nikdo mezi nimi politicky nepůsobí, aby je formoval, a tak jejich snahy se zaktivizovat a pohnout kolem dějin vyznívají doztracena, jak se ukazuje na příkladu klimatického hnutí. A protože mladí lidé KSČM vnímají jako stranu uvízlou v minulosti a málo levicovou ve svých reálných požadavcích, ze zoufalství zakládají strany nové, které sice lépe naplňují jejich očekávání, ale mají malé šance na úspěch ve vyšší politické soutěži.
Dokud se jako komunistická strana výrazně neposuneme ve vztahu k vlastní minulosti i vlastními vizím, nemůžeme čekat, že budeme pro mladé lidi zajímaví. Na druhou stranu je dobré si uvědomit, že přes všechna (některá) možná negativa je KSČM, jakožto etablovaná parlamentní strana stále výraznou politickou silou, která otevírá lidem možnost ovlivňovat skrze politiku celospolečenské dění, ale i osobně politicky růst. Bylo by dobré, kdyby si toto levicově smíšlející mládež uvědomila a ke KSČM přistupovala bez předsudků, a naopak s odhodláním jí posouvat dále.
Kolik je vlastně mládežnických komunistických subjektů a jaká je jejich aktivní činnost v rámci současného politického boje?
Vedle Komise mládeže, která je součástí stranické struktury KSČM je v České republice aktivní Komunistický svaz mládeže (KSM), který některé akce KSČM podporuje. Úplně mimo stranu pak stojí další komunistické organizace, ale jde spíše o jednotlivce. Ono není divu, že je organizovaných mladých komunistů málo a těch, kteří se veřejně prezentují ještě méně. Žijeme v silně antikomunistické společnosti, která se neštítí stavět myšlenky komunismu naroveň nacismu. Mnoho lidí má strach (a často oprávněný), že budou za své názory postihováni ať už v práci nebo ve škole. Tento společenský tlak je velmi těžké ustát a pokud člověk ještě nemá vyzrálou a silnou osobnost, často mu podlehne a raději se svého politického přesvědčení zřekne nebo ho nedává veřejně najevo. Ke skutečné demokracii a svobodě projevu má dnešní společnost velmi daleko a to se musí nutně někde projevit.
Jaký by podle vás měl být dnešní především mladý komunista?
Moje představa mladého člověka-komunisty je možná trochu idealistická, ale ikdyž je pravděpodobné, že se nám ideálu nikdy nepodaří dosáhnout, je naší povinností se snažit k němu co nejvíce přiblížit. Myslím, že všeobecně je základem zdravé osobnosti touha po rozvoji osobním i společenském, sebedůvěra obsahující ale i přiměřenou sebekritiku a také sociální cítění.
Z kombinace těchto vlastností by pak měla vycházet poctivost, pracovitost, smysl pro povinnost, respekt a úcta k sobě i druhým, touha po životě ve zdraví a míru, tvůrčí činnost, smysl pro spravedlnost a vzájemnou pomoc. Velmi si cením schopnosti obětovat se pro druhé, být nezištný a umět klást zájmy celku nad zájmy vlastní – sobecké. Mladý komunista by si měl být také vědom, z čeho vychází, jak se komunistické hnutí utvářelo a vyvíjelo a měl by být schopen toto všechno racionálně reflektovat. Dnešní společnosti je ve školách i médiích neustále podsouváno, že snahy vybudovat socialismus přinesly jen samá negativa, a protože stokrát opakovaná lež se stává pravdou, jsou dnes komunisté stigmatizováni a s tím je potřeba počítat.
Žádná diskuze, ať už naživo nebo na sociálních sítí se neobejde bez napadání, podsouvání a nekonstruktivní kritiky. Proto je potřeba, aby si člověk ujasnil svůj vztah k historii komunistického hnutí, dokázal o ní přemýšlet v souvislostech a byl dobře argumentačně vybaven. Ke komunismu také neodmyslitelně patří nesmiřitelný postoj k fašismu. A také je nezbytné chápat, jak tenká je linka mezi zdravým vlastenectvím a destruktivním nacionalismem, což je dnes téma více než aktuální.
Pojďme ale k vašim, myslím strategickým vizím, které budou následovat od nového roku jako předsedkyně Komise mládeže? Chcete vytvořit víc nezávislou mládežnickou aktivitu, nebo naopak plně závislou na KSČM?
První zasedání Komise mládeže ÚV KSČM jsem svolala hned na únor. V prvé řadě bude potřeba zjistit, jak v současnosti fungují Komise mládeže v jednotlivých krajích, na čem se podílí v rámci činnosti krajského výboru a kolik aktivních mladých lidí vlastně komise sdružuje. Za důležité považuji také zefektivnění prostředků komunikace jak vnitrostranicky, tak směrem k veřejnosti, abychom uměli naší činnost lépe prezentovat. Komise mládeže v současné době fungují podle tzv. statutu Komise mládeže, který ale ne zcela odpovídá realitě práce, kterou vykazuje. Považuji za důležité tento dokument aktualizovat a především rozšířit tak, aby se mládež mohla v rámci strany KSČM skutečně rozvíjet.
Ve spolupráci s krajskými výbory pak bude potřeba sestavit roční plán práce, aby vznikla funkční a efektivní spolupráce krajského výboru a příslušné komise mládeže. Potřeba je stanovit i dlouhodobé cíle, které musí nutně obsahovat strategii práce s mladými kádry ve straně.
Za velký nedostatek současného fungování KSČM totiž považuji absenci budování kádrové struktury s výhledem do nadcházejících let. Abych to upřesnila – málokterý funkcionář si ve své organizaci vychovává své nástupce. Málokde dochází k průběžnému zaučování a předávání zodpovědností. To má dvojí efekt. V prvé řadě ti mladí lidé, kteří jsou ve straně aktivní, ale není jim včas předána zodpovědnost, brzy vyhoří a ze strany odchází s pocitem, že ve funkcích dlouhodobě ukotvení soudruzi se nechtějí vzdát svých pozic a že jejich další činnost je jen plýtváním času a sil. Zadruhé nikdo nemládne. A když starším funkcionářům dochází síly, není, kdo by je zastoupil a nahradil. Je potřeba, aby se obě strany otevřely spolupráci a vzájemnému předávání zkušeností i sdílení zodpovědností.
My mladí chceme budovat stranu moderní, otevřenou lidem, stranu odvážnou, stranu aktivní ne reaktivní a především stranu skutečně komunistickou. Stranu, která si znovu uvědomí svou historickou úlohu a podle toho bude konat. Ale také stranu, která nezapomene, z čeho byla zrozena a která dokáže ocenit přínos všech předchozích generací k rozvoji komunistického hnutí a budování socialismu.
A teď ke konkrétní věcem a akcím, do kterých budete moci mládež zapojit? Čistě politický boj, nebo kulturně společenské aktivity? Co by si měl konkrétně mladý komunista pod tímto představit?
Rok 2020 bude rokem politicky velmi nabitým, takže o »zábavu« nebude nouze. Čeká nás XI sjezd KSČM v dubnu a na podzim volby do krajských zastupitelstev. Doufám, že se naplní, co bylo naznačeno po volbách do Evropského parlamentu, tedy že mladí členové strany dostanou příležitost kandidovat v krajích a jako Komise mládeže je budeme v jejich politickém boji samozřejmě podporovat. Co se týče dalších konkrétních aktivit Komise mládeže, bude hodně záležet na výsledku našeho prvního společného jednání. V tuto chvíli mohu mluvit za Komisi mládeže v Praze, kde jsme na posledním loňském setkání vytvořili rámcový plán práce na nadcházející rok. Obsahuje aktivity sportovní, kulturní, vzpomínkové, ale i vnitrostranické.
Samozřejmostí je i podpora tradičních akcí pražského krajského výboru KSČM jako je 1. Máj, Den tisku, ples a další. Důležité jsou pro nás i akce spojené s obranou historické pravdy a soustředit se chceme i na práci v oblasti odborů. Věnovat se budeme kontinuálnímu ideologickému vzdělávání, a to jak v rámci samostudia, tak v rámci vnistrostranického vzdělávání na sobotní škole Jana Švermy. Pevně věřím, že se podaří uskutečnit i akce celorepublikové, případně podpořit akce v těch krajích, kde mladých není mnoho, ale chtějí se aktivně podílet na činnosti.
Pokud se navíc v roce 2020 podaří propojit mládežnické komunistické hnutí na sociálních sítích a vytvořit tam prostor pro sdílení zkušeností a vzájemné vzdělávání, budu velice spokojená. Osobní setkávání je samozřejmě nenahraditelné, ale v dnešní uspěchané době, kdy máme všichni ještě mnoho dalších závazků, je možnost virtuálního sdílení velmi efektivní. Také bych ráda motivovala mladé lidi k větší tvůrčí činnosti, ať už jde o psaní článků, tvorbu literární nebo výtvarnou, k účasti na kulturním životě a angažovanosti v pomoci potřebným. Všichni společně bychom měli vytvářet takové sociální prostředí, ve kterém se budeme cítit dobře a ve kterém se budeme i prostřednictvím vzájemných výzev rozvíjet. Jen pokud sami půjdem příkladem, budou se k nám lidé chtít přidat.
Nějaká slova na závěr?
Nejprve bych ráda poděkovala redakci Haló novin za práci, kterou odvádí jako nezávislé médium a věřím, že do budoucna se na stránkách deníku budeme setkávat se stále větším počtem příspěvků od našich mladých soudruhů a soudružek i s články reportujícími jejich činnost. Na závěr bych ráda, možná netradičně, formulovala jednu výzvu především směrem dovnitř KSČM. V. I. Lenin řekl: »Dejte mi jednu generaci mladých a já změním svět.« A já vás prostřednictvím jeho slov takhle neskromně žádám, abyste mně i všem těm mladým, kteří mají chuť pro stranu pracovat, dali příležitost a nechali nás pracovat. A vy mladí, projevte dostatek respektu směrem ke zkušenějším soudruhům a soudružkám. Na cestu k socialismu musíme vykročit ruku v ruce.