S vládním návhrem, který by měl zpřístupnit učitelskou profesi i zájemcům bez pedagogického vzdělání v žádném případě nesouhlasíme. Jde o velmi nebezpečnou a řízenou devastaci učitelského povolání.
"Postupnými krůčky tímto návrhem začíná likvidace vysoce kvalitní vysokoškolské přípravy budoucích učitelů. Zároveň pokračuje postupná likvidace vzdělanosti národa Jana Amose Komenského, učitele národů,« řekl náš poslanec a člen školského výboru Poslanecké sněmovny Ivo Pojezný. Připomněl, že to je jen pár let, kdy Sněmovna právě v tomto zákoně potvrdila, že učitel musí být kvalifikovaný, tedy musí mít vysokoškolské vzdělání pedagogického zaměření. »Jde o naši budoucnost, a co se týká našich potomků, nemůžeme ustupovat v nárocích na jejich vzdělávání. Takovým způsobem nelze řešit nedostatek učitelů na trhu práce. Co by asi řekla veřejnost, pokud by se to mělo týkat nedostatku lékařů, třeba pediatrů nebo zubařů, ale také řidičů autobusů či jiných profesí, což může napáchat nevratné škody, třeba i na našich dětech. Hledala by se obdobná řešení?« ptá se Pojezný. Myslet si, že najednou bude dostatek kvalitních učitelů a že problém bude šmahem vyřešen, považuje za naivní představu. Naopak, ty dobré to podle něj odvede na jiná pracoviště a přitáhne to pouze ty, kteří těžce hledají jinde uplatnění pro svoji neschopnost. »Vždyť budou moci přecházet ze školy na školu a stále si ‚doplňovat‘ studium,« dodal poslanec.
Je přesvědčen, že právě finanční podcenění profese pedagoga vede mladé vystudované učitele do jiných povolání. Musí se starat o své rodiny a vědí, že prestiž povolání je nulová, financí málo a zodpovědnost obrovská. »Tak co by si zatěžovali svůj život v době, kdy zakládají rodinu a chtějí mít vlastní děti. Je vidět, že už došla trpělivost všem, kteří učit chtěli, ale mnohé předchozí vlády jejich požadavky přehlížely. Kdo ještě bude mít zájem o studium na pedagogických fakultách? Opravdu ti kvalitní? Cítím to jako velmi nebezpečnou a řízenou devastaci učitelského povolání s jednoznačnou degradací studia učitelů na vysokých školách,« varoval Pojezný.
Poukázal zároveň na další problém, o kterém se dlouho ví, a nic se nedělá. Jde o to, že za pár let dojde ke generační obměně přestárlých učitelských sborů, a to na všech stupních. Pak se bude podle něj podobný zákon jednoznačně hodit. »Pokud dnes nebudeme schopni reagovat na pravou příčinu, proč absolventi pedagogických fakult nemají zájem nastoupit do škol, přestože učit chtějí, pak nás okolní konkurence ve vedlejších zemích jednoduše semele. Všichni ti, kteří mají plná ústa finského, švýcarského, lichtenštejnského či jiného školství, by se měli podívat, jak si této profese, tohoto poslání, umějí vážit. V těchto zemích nechtějí být jen pokorní montéři pro zahraniční kapitál. Jak by se asi zachovaly odbory?« upozornil Pojezný.
Novela předpokládá, že by na středních školách a na druhém stupni základních škol mohli učit i lidé bez pedagogického vzdělání. To by si museli doplnit do tří let. První dva roky by na ně měli ve školách dohlížet zkušenější kolegové. Na takzvané adaptační období by pro ně ředitelé měli dostat peníze navíc.