Není pochyb, že televize ovlivňuje veřejné mínění víc, než je zdrávo. Vždy býval rozdíl mezi »zprávami« a »komentáři«. Dnes se nikdo nepozastavuje, že zprávy jsou tendenční a v mnoha případech i zcela nepravdivé a nahrazují subjektivní komentáře.
Samostatnou kapitolou je i skladba televizních pořadů. Nechme stranou, že večery zcela ovládla americká produkce včetně starých vykopávek z Divokého západu. Nemine snad týden, abychom se z televizních pořadů nedověděli něco ze života Adolfa Hitlera, jeho milenky Evy Braunové a mnoha dalších nacistických maršálů a pohlavárů. Adolf je vždy upravený. Na terase domu v Berghofu koketuje s dámami. Eva v plavkách cvičí na louce gymnastiku. Albert Speer předvádí führerovi plány nového hlavního města. Vždy ale pečlivě sleduji, která produkce dokument natočila. Chválím Francouze a Brity. Našich autorů se bojím. Z »východu« je pořadů jako šafránu.
Do našeho života se plíživě vkrádá nový fenomén – gumování historie. Objektivní autoři dokonce historickou nepravdu dnes pojmenovali jako »historické zapomínání« či shovívavěji »ohýbání historie«. Pochopitelně nejde jen o sdělovací prostředky. Nemohu souhlasit s tvrzením pana prof. Jičínského, že pirátská strana osvěžila politický systém v České republice. Inspiruje se (a osvěžuje) především u našich západních sousedů. Maně si v souvislosti s odstraněním pamětní desky z pražské radnice připomínám Neffovy Sňatky z rozumu. Subalterní úředníček a nápadník v podání Vladimíra Menšíka si vezme zpět snubní prsten s komentářem, že ho nechá upravit!
Daleko horší je, když se do falzifikace historie pustí profesionál. Ať laicizovaný exministr kultury (dříve se říkalo »páter vyklouz«), monopolní vykladač historie na ministerstvu obrany, či dokonce historik z Vojenského historického ústavu.
Vzpomenu na posledně zmíněného. Často vystupuje i v televizi. V renomovaném historickém časopise zveřejnil fotografii z legionářské publikace (K vítězné svobodě, Praha 1928, str. 221): »První rota úderného praporu přepravuje se na koních přes řeku Pojmu v Jenisejské gubernii.« »Aktuálně« opravil text: »Naši legionáři pronásledují bolševiky přes řeku Jenisej.« Pro tvrzení, že maršál Koněv se podílel na vstupu vojsk do ČSSR v roce 1968, nejsou sebemenší důkazy. Nejmenovanému historikovi z MO to však nevadí.
Řada lidí se bohužel otevřeně nestydí o své minulosti dokonce lhát. Jeden markantní kotrmelec předvedla paní Věra Sosnárová, která se vydávala za ženu, která »úpěla v sovětském gulagu«. Na její skutečný profil upozornil i poslanec KSČM Mgr. Ivo Pojezný. Není však jediná. Před časem veřejnost mystifikovali dva sourozenci tím, že prožili mládí v nacistickém koncentráku. Pokud fakta opakují i učitelé dějepisu studentům a žákům, nejde o »historické zapomínání«, ale o tragédii, která se v budoucnu vymstí.