Ostré výměny názorů, hádky, vzájemné osočování se, a další peprné zprávy našich ministrů se v současné době stávají hitem Twitteru. V době, kdy máme v republice nouzový stav, kolují mnohdy tristní diskusní příspěvky téměř po celé republice. Ochuzen není ani ten, kdo tuto sociální síť nevyužívá. To “nejlepší”sdílí skoro všichni, včetně médií. Myslím si, že rezignovat tímto způsobem na politickou kulturu je zvláště v době nouzového stavu ubohé.
A jak nazvat současný stav? Jediné slovo, které jej dokonale vystihuje je CHAOS. Lidé jsou naštvaní. Ne v důsledku přijatých opatření, s tím se myslím, vyrovnávají excelentně. Roste obrovská solidarita a výpomoc mezi občany, jenže stát všude suplovat samotní občané nemohou. Na koho se mají obrátit, když sami potřebují pomoc?
Obvodní lékaři z důvodu nedostatku ochranných pomůcek vůbec neordinují, nebo jen radí po telefonickém kontaktu. Z lékáren se tak stalo i místo pro nemocné, kteří se nemohou svému doktorovi dovolat nebo potřebují poradit s aktuálním zdravotním stavem. Sami zdravotníci odsouvají jiná onemocnění než je COVID-19 do kategorie nedůležité. Ale zánět ledvin nebo obyčejnou angínu s vysokými teplotami paralenem nevyléčíte. Samotné nemocnice se rozdělily na ty patřící pod stát a ostatní.
Ministr zdravotnictví asi při zajišťování ochranných pomůcek někdy v únoru zapomněl, že naše zdravotnictví není jen o fakultních nemocnicích řízených ministerstvem, ale o celé síti zdravotní péče v ČR. Již tehdy jsem si kladla otázku, zda to myslí vážně. O váznoucí distribuci ochranných pomůcek asi nemá smysl vůbec psát. Dohady, kdo a kolik čeho zajistil mezi ministry již občané berou jako vrchol drzosti. Jak řekl premiér, prádlo si hoši mají prát doma a ten, kdo by ho měl žehlit, je on sám.
A aby toho nebylo málo, do celého cirkusu se nám ještě vložila ministryně Maláčová, která sice stranicky bránila kolegu Hamáčka za jeho zásluhy o pomoc pro ČR, ale zároveň začala veřejně osočovat ministra zdravotnictví za situaci v sociálních službách. Reálně to nikomu nepomůže, jen se prohloubí frustrace dalších lidí a především personálu, který pracuje s vypětím všech sil a je na hranici fyzických a psychických možností. Na sociálních sítích jsem také četla názor, že si za to mohou poskytovatelé a zřizovatelé sami. Je vidět, že se někteří drží hesla, co člověk, to odborník na vše. Na to, ale nemáme čas.
Vážení, jsme ve válečném stavu, a to doslova. Nepoužíváme vojenské zbraně, ale děláme všechna opatření pro zabezpečení zdraví a ochrany našich občanů. Před světovou pandemií není kam utéct, jsme v tom všichni. Proto i krizová opatření u nejohroženější skupiny obyvatel, tedy seniorů, měla být jedna z prvních, která mělo ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s ministerstvem práce připravit. A pokud to odpovědní ministři neudělali, je to jenom jejich chyba. A za tu nyní tvrdě platí naši senioři a jejich rodiny.