Pandemie koronaviru rozdává rány všude kolem sebe. Dopadá nejen na naše zdraví, omezuje nutně naše práva a svobody, ale má i ekonomické důsledky. A to i v kultuře. Výpadky v oblasti kultury, tedy bez kin, za jeden měsíc činí dle analýz až 2 mld. Kč.
Vláda schválila na podporu kultury nejprve 300 mil. Kč, pak dalších 1,07 mld. Kč. Slyšíme spoustu kritiky, že je to málo a špatně, nejvýrazněji asi od pánů Hrušínského a Lichtenberga, ale slyšíme i hlasy, že to ani není třeba.
Mnohé „kavárníky“ by lopata jistě kulturně obohatila, ale kultura nejsou jen celebrity či privilegovaní a prosazovaní umělci, které 25 tis. Kč od státu skutečně nevytrhne, ale i knihovnice, tanečnice, regionální muzikanti, zpěváci a jejich kapely, tvůrci tradiční lidové kultury, herci, literáti, vydavatelé, zvukaři, technici a další pracovníci, ve značné míře s vysoce podprůměrnými příjmy.
Jsou to i celé rodiny s dětmi, které jsou odkázány na nepravidelný příjem, ať již jsou na dnes hliněných vlastních nohách nebo v řadě institucí pod různými typy smluv nezaručujícími jim takové jistoty jako zaměstnancům na klasický pracovní úvazek. Že jsou mnozí dlouhodobě pod tlakem a musí „výt s vlky“ nebo alespoň „držet hubu a krok“, o tom by mohla řada z nich vyprávět, a to nemusí patřit jen k alternativní kritické scéně.
Lepší situaci mají zdánlivě lidé v příspěvkových organizacích krajů, měst a obcí, i když i nad nimi může zřejmě viset Damoklův meč – i tam totiž chybějí příjmy, které doplňovaly rozpočty a bude na zřizovatelích, kde při očekávaném propadu ekonomiky budou škrtat nejdříve.
Řada z nich dělá kulturu od srdce, jako poslání, ne jako povolání. Mnoho z nich si přivydělává i běžnou prací a mnozí v čase krize jsou i v předních řadách bojovníků proti koronaviru – šijí roušky, hrají online pro seniory, pomáhají druhým. I to je kultura, naše národní kultura, kultura mezilidských vztahů. I to je ta kultura, která nás odlišuje „od říše zvířat“ a která nám dává nadějnou budoucnost…
Koronakrize obnažila některé základní problémy kultury – dlouhodobé podfinancování kultury, které i se schválenými injekcemi nedosahuje 1% státního rozpočtu (bez výdajů na církve), chybějící koncepční systém podpory kultury - nejisté a selektivní grantové možnosti nejsou dlouhodobé pravidelné financování - i třeba minimální provázanost se vzdělávacím systémem.
Kultura nás utváří, obohacuje, posouvá. A to, jak bude podporována, i v časech krize, může rozhodnout, zda upadneme do barbarství nebo vstaneme z popela.