V souvislosti s ohrožením zdraví občanů v důsledku výskytu koronaviru vyhlásila vláda 12. března nouzový stav a o několik dní později zakázala všem zaměstnancům, kteří vykonávají zdravotnické povolání, čerpání dovolené. Mimořádným opatřením přikázala okamžitě vyčlenit lůžka pro potřebu zajištění akutní lůžkové péče o pacienty s onemocněním COVID-19, a to přednostně lůžka s možností umělé plicní ventilace a lůžka s možností oxygenoterapie. Dále přikázala zajistit personální zabezpečení, a to i převedením zaměstnanců z jiných pracovišť a věcné a technické vybavení k zajištění péče o pacienty s onemocněním COVID-19 na vyčleněných lůžkách. Stanovila také hygienicko-epidemiologická opatření k zabránění šíření infekčního onemocnění COVID-19 uvnitř zdravotnického zařízení.
Dalším mimořádným opatřením z 20. března pak ministr zdravotnictví upravil pravidla používání ochranných zdravotnických prostředků pro zdravotnické pracovníky pečujícím o pacienty. Ty, jak víme, ale v této době zoufale chyběly, jak v nemocnicích, tak ve státních hmotných rezervách. Nedaly se nakoupit a zpočátku nebylo schopné pomoct ani ministerstvo zdravotnictví. O zoufalé situaci svědčí fakt, že se na odborový svaz zdravotnictví a sociální péče denně obracely stovky zdravotníků z terénu. Někteří zaměstnavatelé nutili zdravotnické pracovníky, aby vědomě, pokud budou přicházet do styku s pacienty s COVID - 19 nebo s podezřením na COVID-19, byli vybaveni pouze „empírem“ jako při běžné operaci a obyčejnou základní rouškou pro běžné operace. Mohlo tak dojít k dalšímu nekontrolovatelnému a plošnému šíření infekce. Popřípadě hrozilo, že by zdravotničtí pracovníci mohli v obavě o svůj život a zdraví nebo zdraví svých rodin začít odmítat bez příslušných osobních ochranných pracovních prostředků poskytovat péči pacientům.
K nakažení téměř tří set zdravotnických pracovníků v první linii pak skutečně došlo. Všichni zaměstnanci nemocnic nicméně odvedli svoji práci bezchybně. Za to jim bylo po právu opakovaně děkováno, tleskáno a zvoněno. K tomu jim příslušní ministři a pan premiér slíbili veřejně mimořádné odměny. Ministryně J. Maláčová o možnostech vyplacení těchto odměn jednala s odbory a připravila konkrétní návrh, který vláda schválila. Ministr A. Vojtěch pouze 16. dubna zaslal ředitelům přímo řízených organizací - fakultním nemocnicím a několika málo dalším zařízením - dopis s výzvou, aby vyplatili zaměstnancům v první linii za hodinu práce bonus v rozmezí 100 až 500 Kč a těm, kteří provádějí odběry, až 1500 Kč na hodinu. Odbory v následujících měsících opakovaně vyzývaly a vyzývají ministra zdravotnictví a předsedu vlády, aby své sliby ohledně mimořádných odměn naplnili. To znamená, aby zajistili jejich přímé profinancování formou dotačního titulu tak, aby je zdravotnická zařízení nemohla použít pro jiný účel.
Výsledkem bylo pouze vydání kompenzační vyhlášky. Ta však svojí složitostí výpočtů v podstatě kopíruje úhradovou vyhlášku a postrádá zásadní kompenzaci na odměny pro zaměstnance nemocnic a to v situaci, kdy se vláda správně rozhodla ocenit hasiče, policisty, záchranáře a zaměstnance v sociálních službách. Odměny pro zdravotníky z nemocnic, kteří byli v první linii, nebyli zpočátku chráněni a jejich ohrožení bylo jedno z nejvyšších, se tak adekvátně neřeší. V první linii byli všichni zaměstnanci všech nemocnic, nejen ti, kteří pečovali o nemocné s COVID-19. Práce všech zaměstnanců v nemocnicích byla náročnější a nebezpečnější! Stupeň této náročnosti a nebezpečí byl samozřejmě různý, a proto odbory navrhly tři různé stupně jejich ocenění. Zatím zůstaly nevyslyšeny. Celkové náklady by byly kolem 11 mld. korun. Právě tato částka se musí najít v právě projednávaném 500 miliardovém rozpočtovém schodku. Současný nevděčný a neuctivý přístup ministra zdravotnictví totiž znamená, že většina zdravotníků z nemocnic opravdu nic nedostane. KSČM by z tohoto důvodu neměla zatím vyslovit s rekordním schodkem státního rozpočtu souhlas.