Dnes slaví své významné 85. narozeniny poslední schopný ministr obrany armádní generál Miroslav Vacek. Zůstal stále v přátelském vztahu s bývalými vojáky i poté co museli svléknout vojenské uniformy.
Do hodnosti armádního generála byl povýšen V. Havlem 01.05.1990. Dnes se již mj. zapomíná na skutečnost, že po odvolání z funkce ministra obrany (13. řijna 1990 - nahražen politikem L. Dobrovským...) byl v prosinci 1990 požádán prezidentem Havlem o osvobození 42 pracovníků československých státních podniků, kteří byli zatčeni a uvězněni v Iráku v souvislosti s válkou v Peském zálivu. Arm. gen. vojenským speciálem do Iráku odletěl, u nejvyšších armádních představitelů Iráku vyjednal jejich osvobození a všech 42 lidí přivezl v pořádku zpět do Československa. Šlo o neuvěřitelnou statečnost a prakticky neopakovatelnou záležitost. Média dodnes mlčí...
.....................................
Z knihy ex ministra obrany Miroslava Vacka
Pokud dnes stále někdo mluví o demokracii, potom by mohl vysvětlovat občanům i její zásady u nás uplatňované 25 let. Všichni, kdo se zaštiťují všefungujícím parlamentem, ústavou, soudy, množstvím politických stran i svobodnými volbami, nevidí asi skutečnost. Je přitom až únavné poukazovat na to, že existující demokracie nezaručuje v mnohém to, co hlásají. Politická strana, která ve volbách zvítězí, je často vhodně volenými kroky zbavena možnosti vládnout a ocitá se v opozici. Vláda přechází do rukou těch, kteří sice volby nevyhráli, ale dovedou se seskupit do pochybných koalic i účastí stran, o kterých se ani neví, jak se správně jmenují, natož jaký je jejich program. Správnější by bylo konstatovat, že politika prochází u nás dost hlubokou krizí. To vše se projevuje i ve ztrátě studu, v rozvoji společnosti bez respektování obvyklých společenských norem, z čehož potom vzniká i pocit těžce doléhající bezmoci. Mnohé děti se nestydí drze odporovat učiteli, potomci doslova bez rozpaků terorizují své rodiče, pro někoho není ani hanbou žít jako parazit a při tom i propagovat zlo. Občané jsou často sdělovacími prostředky přiváděni do stavu, že přestávají rozumět i běžným událostem, protože z banalit se udělají případy a z hodně děsivých činů se stává naopak banalita. Tím se pouze dělá srozumitelnější názor i na mnohé televizní „kanály“.
Miroslav Vacek, Celý život v jednom šiku, str. 14, 15, Agentura Victory 2017
Fotogalerie
