V sobotu 29. srpna si připomněli na řadě míst slovenští a čeští vlastenci, pamětníci a bojovníci Slovenského národního povstání. Úcta účastníkům Slovenského národního povstání, česko-slovenská vzájemnost a připomínka společného úsilí českých a slovenských antifašistů o obnovu Československé republiky - to byly hlavní myšlenky, které prolínaly neformálními projevy řečníků na různých místech naší vlasti. Proč se však u nás tak málo mluví o SNP? Jaké místo však opravdu má Slovenské národní povstání, od jehož počátku právě včera uplynulo 76 let, v našich národních dějinách?
Především dokázalo, že myšlenka Československa tehdy zvítězila nad samostatným klerofašistickým slovenským státem, že oba rozhodující národy, Češi i Slováci, se nesmířily se zrádcovskou politikou vůdčích pomnichovských sil, že k poválečným sociálním změnám dojít musí a že lidé jsou ochotni se se zbraní postavit proti přesile a napomoci sami k vlastnímu osvobození. Nacistická moc v té době byla ještě silná, příliš daleko bylo ještě od Dukly, kde poprvé 6. října 1944 vstoupila naše vojska na slovenskou půdu, do centra povstání.
Ještě dlouhá cesta čekala Rudou armádu a svobodovce kráčející po jejím boku ke konečnému vítězství. SNP uspíšilo podle odborníků konec války v Evropě o jeden až dva měsíce. Slovenské národní povstání bylo jedním z kroků, které umožnily rychlejší osvobození celé naší vlasti, tedy Československa.
Související:
- Náhledové foto: Muzeum Slovenského národního povstání v Banské Bystrici