Rozhovor Haló novin s poslancem KSČM, místopředsedou sněmovního výboru pro evropské záležitosti Jiřím Valentou
Je doba koronavirová a vy sám se s koronavirem potýkáte. Víte, jak jste k němu přišel?
Skutečně jsem byl shledán tzv. covid pozitivním, naštěstí příznaky nemoci u mne prozatím nedosáhly takové intenzity, která by předurčovala hospitalizaci. Tím však zdaleka nechci tvrdit, že se již cítím dobře, naopak, více než dva týdny jsem měl horečku, velice silný kašel, bolesti hlavy a krku. Jako nezdolný optimista ale věřím, že než dojde k zveřejnění tohoto rozhovoru, budu možná již v úplném pořádku.
Kde jsem virus získal, skutečně nevím, při mé poslanecké angažovanosti, kdy jsem v průběžném každodenním styku s desítkami lidí, a to nejen v Plzni, Praze, ale i jinde, toto spolehlivě vyhodnotit nelze. Ostatně je mně to i jedno.
Jak nemoc prožíváte?
Poměrně úkorně, neboť náznaky výraznějšího zlepšení stavu zaznamenávám velice pozvolna, a to jsem již skoro tři týdny od projevu prvních příznaků. Zejména dlouhodobě zvýšená teplota mne vysilovala. A to potom nemáte chuť a energii ani na pravidelnou konzumaci duchovní potravy, za kterou já své aktivity v celostátní politice považuji. Aktuálně se však již cítím lépe.
Jde mi o Českou televizi. V první etapě, tedy na jaře, sice podávala informace, ale připadalo mně – tím, že dostávali slovo tzv. odborníci, jako byl zubař Šmucler – že jí vlastně jde o bagatelizaci problému. Nemyslíte?
Ano, v tomto až »pozoruhodně« nezodpovědném přístupu veřejnoprávní ČT spatřuji zcela zásadní komunikační fabulaci, kterou naše společnost bohužel nasává. Některé zpravodajské a publicistické aktivity »Kavčích hor« tak bohužel spoluutvořily současnou nezdravou atmosféru bagatelizace viru a nemoci a následně i podnítily některé, řekněme, méně obeznámené občany až k otevřenému odporu k vládou přijímaným restrikcím.
Stereotypní argumentace pluralitou a vyvážeností názorů, kterou ČT na kritiku často reaguje, vůbec nesedí, neboť hlavní slovo v takto ryze odborném zdravotním problému a tématu nemohou dostávat, a to ať se na mne například stomatolog a podnikatel ve zdravotnictví Šmucler nezlobí, tzv. poučení laici. Názory mohou být zcela přirozeně různé, ale ve veřejnoprávním prostoru je musí komunikovat především skuteční odborníci. Tedy virologové, epidemiologové, imunologové, vedoucí pracovníci hygienických stanic a někteří další, nikoliv ale někdo, kdo si zrovna včera o tomto problému něco na internetu přečetl a shodou okolností je zubařem s titulem MUDr. Některá páně Šmuclerova bizarní vyjádření a představy související s průběhem pandemií patří, dle mého názoru, spíše do takových obskurních televizních pořadů, jako bylo Tabu, které někdy v 90. letech on sám moderoval.
Zvláště mě rozčiluje, když v reakci na nějaké opatření vlády je dáno slovo poslanci Kalouskovi. To opravdu naším největším odborníkem na ekonomiku a virus je Kalousek?
Miroslav Kalousek je systematicky a dlouhodobě mediálně protežovaným komentátorem čehokoliv. Obdobných »všeználků« je ale v aktuálním složení Sněmovny bohužel poměrně dost a mnohá média je ráda také využívají. Oni všichni tito »zaručení odborníci« mají totiž odpověď a »lék na vše«, zejména potom ale umí říkat to, co se od nich mainstreamově slyšet chce. V případě poslance Kalouska a »jeho projektu« TOP 09 se však jedná o do oči bijící zpravodajskou nevyváženost, odehrávající se dlouhodobě na obrazovkách veřejné služby. Čistě, dle mého názoru, je Kalouskova televizní nadprodukce průmětem doznívajícího archetypálního odrazu stavu České televize z »polistopadové éry« do současnosti.
Kdo se zajímá, zcela jistě ví, že v epoše kapitalistického hledání sama sebe v 90. letech, kdy byla naše země systematicky rozebírána ekonomicko–politickými gangy, a Sněmovna to dokonce svým loňským usnesením, před kterým jsem měl poměrně obsáhlé vystoupení, potvrdila, byla osobnostní a názorová provázanost ČT s některými politiky z kultovního a především nedotknutelného okruhu Václava Havla více než zřetelná.
Ostatně fakt, že zaměstnanci ČT protežovali zástupce TOP 09 až nad přijatelný rámec politické relevance, potvrdila i »proslavená« analýza Centra pro mediální studia FSV UK z roku 2016. Ta však byla jistými mocenskými kruhy kolem ČT následně usilovně zpochybňována, upozaďována, až zmizela z veřejného prostoru úplně. A není divu, když jedním z výstupů této analýzy, zpracované na žádost Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, bylo například i to, že: »V celku vysílaných zpravodajských a politicko-publicistických pořadů České televize byla ve sledovaném období zvýhodňována politická strana TOP 09 tím, že promluvám jejích zástupců bylo trvale a pravidelně přidělováno zřetelně více prostoru, než by odpovídalo reálnému postavení této strany v politickém a společenském životě. Analýza naopak zaznamenala trvalé znevýhodňování KSČM, některých dalších nevládních parlamentních a všech neparlamentních stran.«
Jsme v druhé etapě pandemie. Proto otázka: A co nyní? Je už, pokud jde o akcent na opatření vlády nebo doktora Prymuly, objektivnější?
Jak se to vezme. Z podstaty opatrnější lidé nebo osoby řadící se do zdravotně nejvíce ohrožených skupin budou vždy k obecně nepopulárním restrikcím, poměrně logicky doprovázejícím dopady pandemie, přistupovat tolerantněji než ti, kteří se řídí filozofií, že to, co sami neprožili, jako by ani reálně neexistovalo. Významnější a neobávám se říci, že i více přemýšlející část společnosti zákazy a omezující opatření, byť i s některými oprávněnými výhradami, akceptuje. Bohužel však mnohá vládní nařízení často při své realizaci narážejí na zbytnělá ega některých, kteří »přes svůj vlastní strom odmítají vidět celý les«.
Potom dochází k takovým nezodpovědným a vlastně i zbytečným akcím, jaká se nedávno odehrála na Staroměstském náměstí v Praze. Někteří lidé také stále nechtějí chápat, že sounáležitost či spoluodpovědnost znamenají i pro jejich vlastní život nesporně významnější vklad do budoucna než individualistické a nekompromisní lpění na výši osobního komfortu a dosažené životní úrovni.
Já je ale zcela nezatracuji, za posledních třicet let se v naší zemi přece jen kladl důraz spíše na zcela jiné hodnoty a priority. Vzletnými slovy o morálce, pravdě a lásce se kamuflovala prachsprostá touha po majetku a jiných benefitech. Deficit občanské vzájemnosti a bohužel také mezigenerační solidarity, která by měla být ve společném úsilí v boji s koronavirem významným hnacím prvkem, se potom projevuje i navenek! Necitlivý až nehumánní, mezigenerační přístup k našim seniorům je toho jasným příkladem. A jestli se od toho rychle neoprostíme, šance společně porazit koronavirus se rychle ocitne pouze v teoretické rovině!
Pravicová opozice tvrdí, že neměla dost informací, a to nejen o rozhodnutích vlády. Myslím, že ovšem děkuje bohu, obrazně řečeno, že nevládne ona sama. Nemyslíte?
Občané, kteří nemají možnost sledovat celé jednání Poslanecké sněmovny a zásadní informace čerpají převážně zprostředkovaně z »antibabišovských a antizemanovských« médií, mají potom přirozeně zkreslený pohled na celou problematiku. Místo přijímání a urychlené realizace opatření vládního krizového managementu, bez rozdílu, zda obsahově vzešlých z pera koalice, či opozice, dochází ve Sněmovně často spíše jen k nesmyslnému tlachání a osobnímu osočování, okopávání kotníků a prosazování parciálních zájmů vybraných sociálních skupin, patřících do toho či onoho volebního elektorátu. Skutečnými »přeborníky« jsou v tomto ohledu političtí oportunisté z »demobloku«, společně s Piráty.
Příkladem bych mohl uvést předsedu lidovců Jurečku, který byl v minulém volebním období ministrem zemědělství a ze kterého byl často velký problém vypáčit jednu rozumnější větu k projednávané věci. Dnes je tento »tahoun opozice« mediálně k nezastavení. Měl by tedy v té jeho současné opoziční lavici zůstat trvale, neboť pro vládní angažmá je ho zjevně škoda!
Co říkáte akcím proti rouškám a proti nařízením ministerstva zdravotnictví? Takovým, jako byla demonstrace na Staroměstském náměstí?
Přijdou mně jako nedomyšlené a celé věci neprospěšné! Neznám snad nikoho, kdo by například toužil dobrovolně mít na ústech kus látky, ale nošení roušek v odůvodněných případech je naprostým minimem a současně projevem zodpovědnosti k druhým. Nebudu teď licitovat s procentuální efektivitou nošení roušek, vystačím si s tím, že jakýsi vliv na snížení přenosu virové nálože prokazatelně mají. Na straně druhé nejednoznačnost či nepodloženost některých zdravotnických opatření, často také špatně načasovaných a velice špatně vládou komunikovaných směrem k veřejnosti určitě celé věci neprospívá.
Nelíbily se mi ani některé propopulistické politické zásahy do odborných vědeckých závěrů, přestože uznávám, že za konečná exekutivní rozhodnutí jsou v systému parlamentní demokracie zodpovědní v první řadě politici. Snad už se ale předseda vlády Babiš alespoň trochu ponaučil z toho, že měnit přijatá rozhodnutí »za pochodu« a podle toho, »odkud a jak silný vítr zavěje«, může v konečném důsledku přinést více škody než užitku. A dopady druhé vlny koronaviru jsou pro toto mé tvrzení zřejmým důkazem a nejen pro Babiše velice drahým ponaučením. O demonstraci na Staroměstském náměstí, a zejména o jejím závěru, si nemyslím skutečně nic hezkého, a proto se raději zdržím dalšího komentáře. Ničemu by to v tuto chvíli nepomohlo.
Nadále lze v ČT sledovat jednosměrný útok na předlistopadovou minulost, na prezidenta, na premiéra. Každý, byť nejmenší problémek se hodí, aby se nafouknul a udělal se z něho případ. Jsou lidé, kteří ČT odmítají sledovat. Proč ji vlastně musíme stále ještě povinně platit?
Tento fakt je jasným důkazem zneužívání veřejných prostředků k potlačování »nevhodných« názorových proudů. Zajímavé jsou ale systematičnost, obsahová propracovanost a důslednost celého tohoto antikomunistického procesu linoucího se z obrazovek ČT, který si platíme ze svých kapes nakonec všichni. Bohužel, nositelům idejí »primitivního antikomunismu« nikterak nedochází, že v politické soutěži možná uspějí v diskreditaci současné KSČM, a to prostřednictvím polopravdivých a účelově seskládaných konstrukcí, přehánění socialistických nedostatků či fabulací, ale ty pravé, skutečné komunistické ideje z hlav významné části občanů nevymýtí nikdy. Každá společnost je totiž principiálně svým přístupem k životu především levicová. Velká část našich spoluobčanů si stále odmítá přiznat, že o to, o co ve svém životě skutečně usiluje, je velice podobné cílům a záměrům socialismu. Naopak o kapitalismus, s celou tou jeho gigantickou státní propagací, uměle živenou z daní nás všech, a také paralelně o davy čekající na pár drobtů pod stoly příslušníků milionářských elit, nikdo rozumný stát nemůže.
Co se týče koncesionářských poplatků ČT, jsem proti jejich úplnému rušení, maximálně pro odpuštění jejich platby ve zcela odůvodněných případech. Nelze ztotožňovat nekvalitní a neprofesionální práci vrcholového managementu ČT, projevující se zejména v obsahu již zmíněného zpravodajského a publicistického vysílání, s variantou odříznutí rozpočtu ČT od veřejných peněz. V případě, kdyby k tomu skutečně došlo, je možná již jen alternativa ve formě privatizace ČT, nebo varianta financování ČT přímo ze státního rozpočtu. Tedy vlastně také z peněz všech. A nad penězi čerpanými ze státního rozpočtu přitom »bdí« vždy aktuální ministr financí. Tímto způsobem by tedy došlo k nechtěné politické provázanosti, možnosti politického ovlivňování a zcela by se tak vytratil princip veřejné nezávislé služby, k jehož naplňování byla ČT v roce 1991 příslušným zákonem povolána.
Je tak zcela nezbytné přistoupit především k prosazení vhodné novely zákona o kontrole ČT Nejvyšším kontrolním úřadem a také k zefektivnění kontrolní činnosti, kterou by měla zodpovědně provádět Rada ČT. A začít nekompromisně postihovat každý nešvar! Domnívám se, že by ani další rozšíření některých zákonných kontrolních pravomocí Rady ČT nebylo úplně od věci.
Vrcholem byl například výrok Jakuba Železného k prezidentu Ludvíku Svobodovi, o němž jsme vícekrát psali. A zmiňuji i pořady paní Fridrichové. Něco takového, jako soukromý názor moderátora, by se na obrazovce nemělo objevit, a když už, tak vedení ČT by z něho mělo učinit závěry. Nemyslíte?
Na historicky negramotný a občansky necitlivý výrok moderátora ČT Jakuba Železného jsem veřejnost upozornil já osobně, během několika málo hodin po pořadu, ve kterém zazněl. Některé věci ze strany moderátorů ČT již prostě přesahují přijatelnou míru společenské akceptace a trapné urážky nezpochybnitelného válečného hrdiny k tomu nepochybně patří. Stejný Jakub Železný několik dní před tím sám, nejspíše jaksi znovu převtělen do pozice jediného majitele ČT a také jediného správného názoru, přitom na Twitteru horlil, že ze studia okamžitě vyhodí každého, kdo se jen slovem otře o památku Milady Horákové. A takto »demokraticky« se chová šiřitel kultu Václava Havla, který sebestředně pojatou realizací »svého dobra« destruuje to všechno skutečně dobré kolem!
A my koncesionáři bychom si měli nyní nechat líbit skoro již soustavné, nemístné a nepřijatelné další vnucování moderátorských názorů a politického přesvědčení protiprávně šířených na platformě veřejnoprávního média? Nikoliv! Zmíněný redaktor Železný zcela prokazatelně porušil, a bohužel ne poprvé, příslušné ustanovení platného Kodexu ČT, konkrétně čl. 6., odst. 5, hovořící o povinnosti nestrannosti, kterou je povinen každý zaměstnanec ČT zachovávat, a měl by být také za to náležitě potrestán. Jako každý jiný občan, který poruší pracovně právní předpisy. Jenže tento »Havlův Občan« bude mít nejspíše zase mezi běžnými a obyčejnými lidmi tu svoji výjimku!
Co říkáte na události kolem profesora Romana Prymuly?
Celou záležitost vnímám jako velice nešťastnou a musím říci, že k ní svým dílem přispěli oba pánové, jak (bývalý) ministr zdravotnictví Prymula, tak předseda poslaneckého klubu ANO Faltýnek. »Lepší dobu« si asi nemohli na své zákulisní hrátky vybrat! Samozřejmě, že senzacechtivá média, která usilovně bojují s politiky o »své místo na slunci« již po delší dobu, vše řádně nafoukla, ale takovéto excesy by se v rámci nouzového stavu a na té nejvyšší úrovni řízení země rozhodně dít neměly.
Osobně se nedomnívám, že by oba pánové toho zase až tolik z hygienického hlediska porušili, ale vybírat si k nějakým podezřelým pletichám oficiálně uzavřenou restauraci není rozhodně vhodné a již vůbec ne transparentní. Od Vyšehradu není do budovy ministerstva zdravotnictví rozhodně daleko, a tam mohli oba pánové transparentně projednat vše, co měli zrovna na srdci, a ani nemuseli mít obavu, že by nějaká epidemiologická pravidla porušovali.
Co mi ale uniká v této souvislosti, je fakt, jakým mandátem k takovémuto jednání disponoval zejména pan Faltýnek. Nevím o tom, že by byl v nějaké exekutivní funkci a že by měl nějaký přímý vliv na chod země. Jestli se ale v tomto pletu a on tak přesto činí, a nerad bych si nyní dával do společné souvislosti jeho jiná podezřelá vyjednávání s představiteli firmy Kapsch, je to minimálně na zamyšlení, spíše ale však na zvýšenou monitorovací aktivitu orgánů činných v trestním řízení.
U profesora Prymuly spatřuji v jeho jednání především strategickou politickou chybu a za takové se bohužel platí. Domnívám se, že to nebyl špatný ministr zdravotnictví.
Zaráží mě aktivita České televize v tomto případě. Proč se tak jednostranně připojuje k jediné variantě, tedy variantě opozičních stran, a organizuje tím i veřejnost jedním protiprymulovským směrem? V čem Prymula mohl tak vadit? A komu?
ČT se stala, a to v důsledku zejména absence jakékoliv efektivní kontroly ze strany veřejnosti, »státem ve státě« a dokáže dnes velice obratně realizovat mediální tlak tím vhodným směrem. Jak jsem již naznačil v jedné z předchozích odpovědí, provázanost mnohých zaměstnanců ČT – a zaměstnanci jsou v tomto veřejnoprávním médiu prakticky všichni – s některými politiky, konkrétně těmi z demobloku, je zřejmá. A protože jsou tito spříznění politici aktuálně v opozičních lavicích, je logicky v opozici proti vládě i »jejich« ČT. Vše, co se vládě dnes nepodaří, se totiž v konečném politickém součtu počítá a musí to být také vidět!
Čím více se společnost také rozděluje a radikalizuje, tím se posiluje podhoubí k následné exekutivní změně, o to jde především! Odstranění profesora Prymuly, jenž byl v rámci boje proti COVID-19 jakousi zásadní tváří vlády, je jen dalším postupným krokem k jejímu svržení. Mocenský převrat nešel zrealizovat na pražských ulicích, po vzoru nepolitického politika Václava Havla, tak se to dnes odehrává postupnými destruktivními kroky směrem k rozvratu celé země. Čím hůře, tím pro některé lépe a z tohoto důvodu se ani k okamžité vládě naše pravice takticky nehrne. Stačí jen průběžně »okopávat kotníky« a čekat na ten vhodný okamžik.
Předčasné volby ale nejsou v této vyhrocené krizové situaci rozhodně jejím cílem, musela by totiž začít něco dělat a řešit, a to pánové a dámy z tzv. demokratických pravicových stran, společně s Piráty, zrovna moc neumějí. Na rozdíl od plamenných a srdceryvných projevů do televizních kamer! Stejně tak musím zopakovat, že hlavním viníkem v extrémně medializované kauze »Prymula« je především podivná touha předsedy poslaneckého klubu ANO Faltýnka řešit některé věci kuloárním způsobem, který je zejména v této exponované době naprosto nevhodný. A trochu mě mrzí, že ministr zdravotnictví mu takto zbytečně sedl na lep.