Rozhovor Haló novin s poslancem a místopředsedou ÚV KSČM Stanislavem Grospičem
Na vládu se snáší kritika za nedostatečný postup proti koronaviru, za to, že nedokázala odhadnout nástup druhé vlny. Jenže já si velmi dobře pamatuji letní měsíce, kdy byla vláda kritizována za přehnané rouškaření.
Ano, je to tak. Vláda v době koronavirové krize ustoupila výtkám pravicové opozice i dalších nátlakových skupin. Nikoliv zanedbatelné místo zde hrály banky, finanční instituce napojené na nadnárodní kapitál. A tak zvolnila koncem jara a počátkem léta opatření, aniž dbala svého vlastního harmonogramu. Vláda jej měnila doslova z hodiny na hodinu, aby uspokojila hokynáře i velkokapitál. Riskovala s životy našich občanů. To potvrzují současná čísla nakažených.
Jak hodnotíte současná vládní opatření proti koronaviru?
Hodnotím je tak trochu jako chaotická, kdy předseda vlády říká něco jiného než ministr zdravotnictví a třeba první místopředseda vlády. To není dobrý signál pro veřejnost. Rozumím, že opatření musí být poměrně razantní, ale také se musí dodržovat. Jinak jako občané nijak nepomůžeme nejvytíženějším profesím, především zdravotníkům. Ti spolu se všemi za to, že bojují proti pandemii, mnohdy dobrovolně, zaslouží velké poděkování.
Respektu vlády a respektování nařízených restrikcí také nijak nepomáhá jejich chaotické měnění samotnou vládou, doslova ze dne na den. Líbila se mi slova nového ministra zdravotnictví při jeho nástupu do funkce - nebát se pandemie, ale mít před ní respekt.
Ale na druhou stranu nepodporuji ta omezení, která místo zvyšování bezpečnosti před nákazou zvyšují intenzitu špiclování a fízlování politických oponentů, kteří nevidí budoucnost českého národa pod botou oligarchie, Bruselu nebo Washingtonu. Nepodporuji ani opatření, která sice poskytují covidovými programy pomoc drobným živnostníkům, ale nedávají jim naději ani záruku, že někdy svou živnost vůbec budou moci obnovit. Nejde ale přece jen o cca 800 tisíc živnostníků, jde především o zaměstnance.
Máte jistě na mysli i přes čtyři miliony zaměstnanců ve vázaném zaměstnaneckém poměru, tedy závislých na mzdě...
Ano, mám na mysli tuto skupinu pracujících. Zde zásadně nesouhlasím s tím, co prosazují například Piráti, STAN, TOP 09 a další menší pravicové strany, když volají zejména po podpoře tzv. dohodářů. Vrchol bylo vystoupení a návrh předsedkyně TOP 09 Pekarové Adamové umožnit zaměstnavatelům propouštění zaměstnanců v ochranné lhůtě. To se týká především novely zákona o zaměstnanosti, která má do našeho právního řádu vnést institut podle německého vzoru, tzv. kurzarbeit.
Systém minulých vlád, i této, nutí řadu lidí vedle klasického zaměstnání na plný úvazek hledat ještě přivýdělek formou dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti. Ano, i jim je správné nyní pomoci, ale vláda by měla hledat cestu, aby přednost měl do budoucna především pracovní poměr uzavřený na dobu určitou. Konečně dostala nyní od parlamentu »účinný« nástroj sdíleného pracovního místa. Nebo je snad vše trochu jinak? Pak bude podpora této vlády ze strany komunistů vysoce problematická, pirátskou politiku a její pravidla hry nemůžeme podporovat.
Platí stále ještě podmínky, které si komunisté dali pro podporu Babišovy menšinové vlády ANO–ČSSD?
Komunisté drželi stávající vládu, protože přes tuto podporu prosadili své požadavky na zlepšení životní úrovně pracujících. Pokud však pracující budou ožebračováni kvůli zájmům kapitálu a zbohatlíků či kvůli nesmyslným nákupům vojenské techniky v době pandemie, je načase přitvrdit. Náš program je zřetelný. Možná jsme to s tolerancí přehnali. Přesto jsme podporou vlády prosadili řadu vlastních programových bodů pro zlepšení života českých lidí. Třeba církevní restituce. Že je shodil Ústavní soud? Ale to je již úkol vlády řešit tento nález. Byl to tlak komunistů, nikoho jiného. ANO nám tyto úspěchy vykradlo.
Byli jsme před touto vládou, budeme i po ní! Daňový balíček a hrátky se superhrubou mzdou ukážou zcela zřetelně, kdo stojí na čí straně. Ostatně sociální demokracie předvedla nehezké hrátky s novelou zákoníku práce v nedávné době. Podpořili jsme ji na žádost odborů. Chybami se člověk učí a dnes samy některé odborové svazy žádají nápravu. Jsme připraveni jim vyhovět. Pět týdnů dovolené je jedním z příkladů.
Jak to vidíte dále?
Naše tolerance se v čase výstřelků vlády, pandemie a blížící se hospodářské krize ukazuje jako přílišný luxus, na který vláda pragmaticky spoléhá, včetně prezidenta republiky. Vidím to jako jednu z chyb a přiznávat chyby je lidské.
Nezabývám se hašteřením koaličních partnerů ANO a ČSSD, kteří se přes konflikty potřebují, pokud se to nedotýká komunistické politiky naší strany a hodnot levice. Spojuje je touha po moci, oddanost kapitálu a kapitalistům, loajalita k EU i paktu NATO. Žádný výstřelek této vlády už po jejím nezvládnutí pandemie nebude překvapením, zdá se, že se naše tolerance přežila. Pokud přece jen něco tolerovat budeme, pak pro občany a pro překonání pandemie koronaviru. Styl politického vydírání pravice musí být komunistům cizí. Naším základním programem je socialismus.
O co tedy komunistům v této etapě jde?
Náš program je srozumitelný. Nepodporujeme NATO, nechceme být jeho členy, je to útočný pakt, opravdu krvavá ruka imperialismu. Vím, že často zní úvaha: ale kam jinam, do jakého jiného paktu? Nemůžeme prý být sami. Však nebudeme sami, i sousední Rakousko například dokáže být vojensky neutrální.
Naše účast na zahraničních misích není bojem proti terorismu, ale pomocí upevnit roli severoamerického impéria ve světě. Zřetelně je znát, jak hájíme zájmy tu Francie, tu USA, tu Velké Británie a tu snahy o velmocenské postavení SRN. Proto jsme ostře proti nesmyslným výdajům na obranu, které mají uspokojit potřeby Washingtonu, nikoli českých lidí, ale zrovna tak musíme být proti jednotné armádě Evropské unie.
Nebudeme si sypat popel na hlavu, donekonečna se omlouvat za naše historické tradice i osobnosti. Koneckonců jsem si za posledních třicet let nevšiml jediné výrazné osobnosti z prokapitalistického tábora. Nikoho, kdo by pro české pracující cokoli pozitivního vykonal. Někdo pokrčí rameny a řekne - co Václav Klaus? Pak si jen s úsměvem připomenu první bankovní krizi, vytunelovaný důchodový systém, kupónovou privatizaci. Vidím jen slouhy velkokapitálu, slouhy EU, USA a Izraele, velkohubé maňásky mířící na smetiště dějin, do nevyhnutelného zapomnění. Jsem přesvědčen, že myšlenky dělnického, levicového a komunistického hnutí mají stále své velké opodstatnění.