„Pokud totalitní mocnost získává vliv a takové možnosti, že mu demokracie ustupují, viz v minulosti například Mnichovská dohoda a Adolf Hitler, tak to nevede k ničemu jinému, než k tomu, že své požadavky stupňují. Politika ústupku, politika hledání kompromisů v případě záměrů Ruska na rozšiřování území a rozšiřování jeho moci je naprosto špatná, nesprávná politika,“ sdělil ve svém rozhovoru pro Rádio Svobodná Evropa předseda Senátu Miloš Vystrčil. Slova, ale podivný závěr, zejména v tom, kdo komu ustupuje.
Pan předseda si zásadně plete pojmy s dojmy. V září 1938 totiž ty jeho "demokracie" Hitlerovi neustoupily, ale paktovaly se s ním z ryzí vypočítavosti, resp. že i ony by nějaká ta území mohly anektovat. Jistěže včetně tehdejšího Československa, resp. České republiky. Že se tato průkazná zrada teď vydává za jejich ústupek ve snaze zachovat mír, to je už výsledkem cíleně pokřiveného výkladu dějin.
Stejně tak se nyní de facto tytéž demokracie a rovněž z vypočítavosti paktují s proamerickou ukrajinskou vládou. Schovávajíc se za prosazování demokratického blaha lidu Ukrajiny (hlavně abychom vás ochránili před válkou s Ruskem - přitom si nic jiného nepřejí) a z plna hrdla kydajíc špínu na Rusko, sledují jediný záměr - posunout hranici NATO na dostřel Ruské federace. Tedy přijmout Ukrajinu za řádného člena tohoto paktu. Bez ohledu na většinové mínění občanů, které evidentně hodlají postavit před hotovou věc a upřít jim právo vyjádřit se ke vstupu své země do NATO v řádném referendu.
Takže ano, pane Vystrčile, šablonu "Mnichov 1938 vs. Ukrajina 2022" je možné použít. Jen nesmíte lhát o tom, kdo koho ohrožuje a kdo usiluje o cizí území a na jeho území posílá své vojáky.