Poslední dobou houstne atmosféra kolem Ukrajiny, kdy vláda USA a spřízněná pravicová média děsí svět, že Rusko chce anektovat celou Ukrajinu. Realita je ale taková, že USA a kolaborující země, většinou členské státy NATO, militarizují Ukrajinu dodávkami zbraní a příslušníků ozbrojených sil. Vytvářejí napjatou atmosféru, kterou nějaký slabý lidský článek může snadno zneužít a vyvolat vojenský konflikt. Ostatně ukrajinští vojáci se už nechali slyšet, že k válce stejně dojde, a že jsou připraveni bojovat.
Ukrajina je silně rozpolceným státem, a to už od doby svého vzniku ve 20. letech 20. století. Reprezentanti tohoto státu se v dějinách zmateně přikláněli na tu či onu stranu. Za druhé světové války někteří Ukrajinci vítali nacisty jako osvoboditele od Stalina, banderovci a další kolaborovali a někteří byli dokonce najímáni jako dozor v koncentračních táborech. Současná Ukrajina je již de facto rozdělena na dvě části, kdy východní část se integruje do Ruska a západní část koketuje s USA a dalšími členy NATO.
Vláda USA se snaží do sporu zatahovat právě NATO. Tento údajně obranný pakt se po roce 1989 změnil v pakt prapodivně akční, který posiluje své vojenské jednotky po světě, včetně hranic s Ruskem, a snaží se o to, aby Ukrajina byla také jeho členem. Jenže ono to není tak jednoznačné. Zde si musíme říci několik jasných faktů.
Za prvé: Ukrajina do NATO nemůže. Její členství totiž není možné bez vyřešení jejích hranic. Současná vláda přitom nemá dřívější ukrajinské území pod kontrolou, konkrétně Luhanskou a Doněckou republiku, a už vůbec ne Krym.
Za druhé: Tento zamrzlý konflikt vyhovuje Rusku, neboť je překážkou vstupu Ukrajiny do NATO. Ruský ministr zahraničí uvedl, že Rusko o získání Ukrajiny nemá zájem, neboť kdo by chtěl ekonomicky a intelektuálně vykastrovanou zemi. USA by sice nejraději Ukrajinu do NATO začlenily, ale ani zamrzlý konflikt pro ně není špatný jako druhá nejlepší varianta. Kvůli obnovení války na Donbasu by přes Ukrajinu netekl plyn do Evropy a USA jako zachránci by ten svůj neekologický a drahý mohly ve velkém dovážet pomocí tankerů. V Polsku a Litvě se už nachází LNG (zkapalněný zemní plyn) terminály. Čím déle bude konflikt na Ukrajině trvat, tím více na tom budou USA vydělávat. Navíc, pokud se Ukrajina bude zmítat v chaosu, ke kterému často přispívá tamní politické vedení, bude to v regionu posilovat Polsko, anti-ruský blízký spojenec USA. Polsko se už dříve osvědčilo, například když na svém území věznilo zajatce z amerických ilegálních válek.
Za třetí: Zástupce velitele NATO pro evropské bojiště je vždy člen EU. To už ale nejsou Britové, ale Němci, kteří do NATO přispívají stejnou výší finančních prostředků (tzv. cost–share) jako USA a to pro období let 2021–2025. To však ještě mnoho neznamená, neboť Německo je od druhé světové války okupované americkou armádou a tudíž není suverénní zemí. Z tohoto důvodu Německo k situaci na Ukrajině opatrně mlčí. Přitom se v současné době snaží s Ruskem domluvit na podmínkách, které se točí hlavně kolem dodávek ruského zemního plynu do Německa a Evropy obecně. Kvůli tomu, že zatím není zprovozněn plynovod Nord Stream 2, pro cenu této komodity bude rozhodující vývoj na Ukrajině a Německo to velmi dobře ví. Navíc chce s Ruskem kooperovat jako dosud i v řadě dalších oblastí. Realisticky situaci vyjádřil Kay-Achim Schönbach, německý viceadmirál, když na adresu Ukrajiny řekl: »Krymský poloostrov je pryč, už se nevrátí.« O prezidentu Putinovi přitom dodal, že by bylo vhodné »mu projevit úctu, kterou skutečně vyžaduje – a pravděpodobně si ji také zaslouží«. Jelikož se ale takové výroky v západních zemích netolerují, viceadmirál už je mimo službu.
Za třetí: Pokud by měla Ukrajina do NATO skutečně nakonec vstoupit, přístupovou smlouvu musí ratifikovat všechny členské země NATO, což je při současném počtu 30 různorodých členů – jak je zjevné již z uvedených faktů výše – prakticky nemožné. Navíc nikdo nechce dotovat destruovaný a zkorumpovaný stát. Jak řekl Jaap de Hoop Scheffer, bývalý šéf NATO: »V dohledné ani ve vzdálenější době se Ukrajina členem NATO nestane. To dřív peklo zamrzne.«
Dění kolem Ukrajiny je ukázka síly NATO pod vedením USA, respektive zkouška rozložení sil v samotném paktu, kdy nové země mají cost–share, příspěvek na činnost paktu, jen přibližně 10 %. USA a dalšími země NATO svými zbraněmi, vojenskými poradci a dalšími armádními zdroji Ukrajinu už fakticky obsadily. Běžných ukrajinských občanů je mi skutečně líto. Byli na tom dlouho špatně kvůli táhnoucí se ekonomické krizi od rozpadu SSSR a v dohledné době to bude jen horší.
Jak si s tím poradí česká politická reprezentace? Nepůjde jen o ministryni obrany a premiéra, ale také o další vládnoucí »elity«, které zrovna neoplývají schopnostmi. Jak už to tak bývá, lidé, kteří jsou nekompetentní, bývají o to více ideologicky fanatičtí. Co jiného jim také zbývá než opakovat prázdné fráze. Známe to už nějaký čas u českých Tchajwanců Vystrčila nebo Hřiba. A nově k nim přibylo několik dalších osob, které se souhrou náhod staly loutkovými českými ministry: dva nevzdělanci Lipavský a Langšádlová. A to už vůbec nemluvím o předsedkyni Sněmovny, která se rychle stala královnou prostoduchosti. Skutečná reprezentace odborníků, jak nám ji před volbami pravicové koalice slibovaly! Není proto třeba příliš sledovat výroky aktuálně vládnoucích politiků. Stačí si tedy přečíst, co říká americká vláda. Čeští místodržící pudlíci ji budou poslušně následovat.