Ano, situace na Ukrajině je z hlediska humanity tragická a osobně se domnívám, že k ní navíc došlo prakticky zbytečně. V 21. století se zejména velmoci, tahouni světového dění, musí naučit chovat způsobem, že obhospodařování sfér jejich, tzv. neopomenutelných či strategických zájmů, se již musí nutně obejít bez jakýchkoliv vojenských intervencí Ať již se to týká nynější silové formulace postojů Ruska, před několika lety Spojených států, nebo i některých dalších, v poslední době velice ambiciózních zemí. Vojenská invaze na území jiného, suverénního státu nemůže být do budoucna ospravedlnitelná, ať již se jedná o válku subjektivně spravedlivou či nespravedlivou. Nástroje ke změně musí být především široké diplomatické jednání bez předsudků a eventuálně širokospektré, hospodářské a politické sankce. Nesmí však postihovat ty sociální skupiny, které nemají v dané společnosti rozhodující vliv.
Konkrétně tedy, jakkoliv mohu chápat, že Ruskou federaci velice iritují pronacistické tendence některých politických představitelů Ukrajiny, ať již to bylo např. udělení nejvyššího ukrajinského vyznamenání válečnému zločinci Banderovi, in memoriam, nebo přijetí zákona, který staví banderovské válečné hrdlořezy, kteří se za světové války, často chovali hůře než jednotky SS a vraždili nejen dospělé Židy, Poláky, Čechy, ale i kojence, na roveň jiných válečných veteránů, a to se všemi dalšími náležitostmi, musím zopakovat, že aktuálně zvolený způsob řešení je velice nešťastný. Samozřejmě, že i mně vadí, jak se Ukrajina diskriminačně a násilně chovala ke svým „rusky mluvícím“ občanům, nebo státním občanům Ruska, žijícím na Ukrajině zejména na území Doněcka a Luhanska, ale brát si za vzor rétoriku Spojených států, že „budou všemi možnými prostředky hájit své občany po celém světě“, jako komunista skutečně odmítám!
Není škoda, že Česko vyostřilo vztahy s Ruskem a nemůže se podílet na diplomatickém řešení situace na Ukrajině. Před lety do Prahy přijel Obama a Putin a dohodli se na odzbrojení, dnes posíláme zbraně na Ukrajinu.
Samozřejmě, že škoda to je! Mnohem širší zapojení mezinárodního společenství, a teď nemám na mysli dysfunkčního eurounijního molochu či NATO, které by samo mělo zpytovat svědomí, ale širokou množinu co největšího počtu národních států, by bylo ve svých mírotvorných aktivitách mnohem efektivnější. A jestli si někdo myslí, že posílání zbraní na tu či onu stranu pomůže válečný střed uklidnit, velice se plete. Maximálně se takto ještě navýší počet civilních obětí a konflikt se prodlouží. Stejně tak se mi ale nelíbí ta současná Putinova „jaderná“, tzv. odstrašující, rétorika. Stále mám totiž před očima první a naštěstí poslední použití jaderné zbraně Američany v Japonsku, kde následně zahynulo mnoho desítek tisíc civilních obětí.
Jak může Česko pomoct, aby se situace na Ukrajině co nejdříve vyřešila a neumírali civilní obyvatelé?
To je poměrně složitá otázka, a to v zejména v kontextu geopolitického postavení naší země ve světovém systému a z toho pro nás vyplývajícího, prakticky zanedbatelného mezinárodního vlivu. Těm, co se podíleli na rozbití československé federace, je skutečně nutno i nyní zpětně „velice poděkovat“, že dostali naši zemi na samotnou výspu Evropy. Jsem přesvědčen, že vyjadřování odporu k válce, a to jakékoliv, je správné, stejně jako široká solidarita s takto postiženými civilisty, zejména ženami a dětmi. Představitelé našeho státu by však, namísto nenávistných antiruských komentářů, měli k vzniklé situaci přistupovat konstruktivně, a nejen těžit polické body. Sám jste zmínil, že dříve byla Česká republika vyhledávaným prostorovým těžištěm v jednání představitelů politicky nesourodých ideologií, např. Putin – Obama a dnes bychom se měli chovat obdobně. Naším hlavním cílem by mělo být co nejrychlejší ukončení válečné vřavy ve prospěch civilistů, nikoliv však „hašení požáru benzínem“ ve formě až zcela absurdního odsuzování všeho ruského.