Je rozhodnuto. Miloše Zemana v prezidentském úřadu vystřídá generál ve výslužbě Petr Pavel. Co můžeme od nové hlavy státu očekávat? To je dost těžká otázka, protože to, co jsme od něho mohli slyšet, byla spíše tvrzení až apodiktická než myšlenky a v mnoha případech si myslím, že byla odněkud převzatá, odpověděl v rozhovoru pro iportaL24.cz politolog Zdeněk Zbořil.
● Volby skončily, lidé si za prezidenta České republiky zvolili Petra Pavla. Jak byste okomentoval výsledek voleb, překvapilo vás vítězství Petra Pavla, anebo jste to očekával?
Samozřejmě jsme museli po té masivní kampani ve prospěch generála Pavla jeho zvolení očekávat. Zejména, když všechna velká média, tištěná i audiovizuální, nestoudně protěžovala trojlístek – Andrej Babiš, Danuše Nerudová, Petr Pavel. Ostatním kandidátům se podle mého mínění záměrně věnovala minimální pozornost, ať už šlo o bývalého rektora Karlovy univerzity Tomáše Zimu, nebo nešťastného Jaroslava Baštu. Nakonec se z toho všeho stal opět jen hon na Babiše, označovaného za největší zlo jak premiérem, tak jeho protikandidáty, ale i většinou médií, často placených ze zahraničí.
Přesto ale nejvíce v této často i podprahové praxi vynikala Česká televize, která antibabišovské a antizemanovské glosy dokázala uvádět i v zábavných programech. Toto trvalo téměř deset let a muselo se to nějak projevit. Možná, jako v případě moravskoslezského hejtmana Ivo Vondráka a ostravského primátora Tomáše Macury, kteří jako členové hnutí ANO vystoupili na veřejnosti s prohlášením, že nebudou volit Babiše. To bylo jedno z nejpříkladnějších ostudných prohlášení v posledních letech.
Domníval jsem se, že ve volebním divadle české politiky zvítězí paní exrektorka brněnské Mendelovy univerzity Danuše Nerudová, podle slovenského modu operandi, ale něco se za kulisami změnilo a její pád se odehrál pouze v několika týdnech před volbami. Musím ale přiznat, že uznávám názory některých komentátorů, že si paní Nerudová k svému neúspěchu pomohla také sama.
● Kde vidíte důvody poměrně velkého rozdílu mezi kandidáty, který byl téměř milion hlasů?
o je otázka spíše pro sociologa, ale dovolím si alespoň stručně tvrdit, že celé tyto prezidentské volby byly mnoha občany chápány jako rozchod s minulostí, že v tom hrály roli domácí ekonomické neúspěchy (i na úpadku národního hospodářství mohou některé skupiny obyvatelstva dobře vydělávat) a odvážné tvrzení premiéra Petra Fialy »jsme ve válce«, které se teprve v dnešních dnech stává skutečností, ale bylo podporováno vojenským chápáním politického hesla »potřebujeme klid a rozvahu«. Při dnešní zchátralosti politického vzdělání se nedá předpokládat, že by mnozí občané mohli vědět, kdo byl jeho autorem a kolikrát už v českých dějinách splnilo svou apelativní funkci.
● Jak jste už uvedl, proti Andreji Babišovi byla vedena poměrně masívní mediální kampaň. Jak se podle vás podílela na jeho prohře?
Asi se to nedá vyjádřit matematickými symboly, ale už dnes můžeme konstatovat, že dost výrazně. Roli v tom sehrála doba, jak dlouho se na Andreje Babiše útočilo ze všech stran, finanční závislost mnoha lidí z oblasti kultury na sponzorech, mezi nimi zejména Česká televize, mimo jiného i neurvalost a hrubost některých veřejně vystupujících osob označujících se za »umělce«, kteří se neštítili jakékoliv vulgarity a dokonce výhrůžek jednotlivcům. To, co je pobuřovalo u Andreje Babiše, bylo považované u jeho kritiků za přijatelné, a dokonce i vážené soudní autority dokázaly pro takové chování vymyslet omluvu a odůvodnit jeho společenskou roztomilost.
● Ve druhém kole prezidentských voleb byla rekordní účast voličů. Jak to hodnotíte, očekával jste, že k urnám přijde takové množství lidí?
Předpokládal jsem, že volební účast bude nižší, s ohledem na mínění mnohých, že jde o předem rozhodnuté volby, což se neukázalo být dobrým odhadem. Je ale třeba přiznat vítězům voleb schopnost mobilizovat své často naivní obdivovatele, kteří se budou se zpožděním dovídat, kdo je kdo a koho si vybrali za své reprezentanty. To není nic proti nikomu, zažívaly to celé generace fanatických marxistů-leninovců a stalinistů, ze kterých se stali nadšení obdivovatele socialismu s lidskou tváří, a nakonec i oběti »sametové revoluce«. Podobně tak tomu u nás vždy bylo, je, a obávám se, že i bude.
● Svoji možnost rozhodnout o příští hlavě státu nevyužilo více než dva miliony voličů. Co bylo podle vás důvodem toho, že nešli k volbám?
To také není nic mimořádného. 60 až 70 % se považuje za úspěch v parlamentních volbách, v senátních to je od 25 až 15 %. Tentokrát, podle mého názoru sehrála velkou roli, slovy filosofa a sociologa Václava Bělohradského, »tekutá nenávist«, která je chorobou nejméně dvou dnešních generací občanů a často je jejím důvodem emotivní, nerozumné dělení na dobro a zlo za každou cenu. Koho by zajímala tragédie manicheismu, když my jsme ti nejchytřejší a o Brouku Pytlíkovi, který všechno uměl a znal, všude byl a všechno viděl, se dávno neučí ani v mateřských školkách.
● Co se dá očekávat od Petra Pavla jako prezidenta?
To je dost těžká otázka, protože to, co jsme od něho mohli slyšet, byla spíše tvrzení až apodiktická než myšlenky a v mnoha případech si myslím, že byla odněkud převzatá.
● Myslíte si, že se mu podaří spojovat společnost, jak avizuje?
Samozřejmě bychom mu to měli přát. Ale je to sisyfovská práce a úkol olbřímí. Problém těchto a podobných voleb je politickou filosofií nepoučených v tom, že společnost dělí na dvě části, o kterých si jedni myslí, že ta jejich je tu za účelem dobra, ta druhá je ztělesněním zla. Myslím si, že ani není třeba příliš se zabývat povahou studií pana prezidenta a jeho paní, ono se dá politickému myšlení a uvažování naučit i na »novém čtení Marxe«. Úlohu »spojovat« bych uložil spíše většině občanů České republiky než panu prezidentovi. Ona to totiž není jen otázka chtění a vůle, ale také moudrosti a nedeformovaných emocí v době dehumanizace světů, ve které musíme žít.