Jsem staromilec a svým způsobem svým malým dílkem vždy v pondělí, ve čtvrtek a v sobotu, kdy si kupuji noviny, zachraňuji zvyky konzervativní části obyvatelstva, že ke snídani patří na stůl kromě vajíček (což je dnes také pomalu luxus), másla (za horentní ceny), dobrého chleba a kávy s mlékem, i noviny.
Proč píšu, že zachraňuji? Při horentních cenách všeho možného a rozvoji internetových médií, tištěným klasickým novinám (pokud nejsou dotovány), hrozí zánik.
V sobotu jsem při koupi novin zběžně prohlédl titulní stránky a dočetl jsem se v podstatě to, že po velkém lednovém vítězství nové národní fronty pěti stran, které ovládly veškeré ústavní funkce ve státě, se vláda skutečně »nezakecá«.
Zrušení valorizací důchodů, na které měli příjemci starobních a invalidních důchodů ze zákona nárok, je protiústavní (červen je totiž nejzazším termínem pro její realizaci). Ale to vládě nestačí.
Titulek v sobotních novinách křičí do světa: »Zvažujeme zrušení daňové slevy na manžele«. Dále se vehementně uvažuje o zrušení »lidovecké« pětistovky za každé vychované dítě.
Mimochodem, je to po více jak roce, který uběhl od parlamentních voleb, kdy fakticky zvítězilo hnutí ANO a prezident Zeman chtěl jmenovat Andreje Babiše premiérem, který to ve své »mladické nerozvážnosti« odmítl, že přece umí počítat a při takovém rozložení sil v Poslanecké sněmovně nemůže v žádném případě složit vládu, přičemž zapomněl na jeden veledůležitý aspekt a to na lidovce – KDU-ČSL. Ti už jednou, v roce 1997 zafungovali při pádu Klausovy vlády. Nemyslím to nijak vůči lidovcům zle, ba právě naopak. Tehdy jim bylo proti vůli ODSácké čachrování se sponzorskými dary. Pamětníci si jistě vzpomenou.
A nyní opět, všechno, co lidovce zajímá, nejsilnější vládní strana ODS prostřednictvím ministra financí, zametá pod koberec. To znamená typickou lidoveckou prorodinnou politiku. A to nezmiňuji navýšení majetkových daní, neboť voliči této v každé koalici »neposlušné« strany jsou právě většinou domkáři, lidé, co si vlastní pílí postavili i svépomocí domky, neboť správný katolík vždy v první řadě myslí na zabezpečení své rodiny i pro dobu, kdy už bude na »pravdě Boží«.
A teď by přišel na řadu tah geniálního prognostika Zemana. ANO 72 poslanců minus Vondrák, to je 71, KDU-ČSL, nebývalých 23 poslanců, to je 94, plus tichá podpora SPD + 20. To máme většinu 114.
Jenže, to by nesměl zafungovat »Vítězný leden«, kdy má současná národní fronta i prezidenta. Takže to vše je jen iluzí, protože prezident, který je v podstatě součástí vítězné vládní koalice, neboť byl volební koalicí SPOLU doporučován, nic takového, jako je pád vlády a možnost utvoření vládní koalice nové na jiném půdorysu, zřejmě nedovolí.
Zpět k titulkům novin: »Řemeslníci mizí do ciziny. Víc peněz, a lepší podmínky«. A teď k tomu ještě přibyly mnohými řemeslníky proklínané datové schránky, které jsou povinností pro všechny živnostníky – OSVČ. Takový »fachman«, který umí pracovat rukama, ale všechno, co je spojeno s tím prokletým internetem je pro něj odporné a odvádí jej od pro zákazníky potřebné práce, má dvě možnosti. Když už je v důchodu, tak to dělat jako melouchařinu a když je v produktivním věku, tak se nechá zaměstnat v Německu či Rakousku, kde se nebude potýkat s »buzeracemi« státu ve formě zcela zbytečných datových schránek a bude mít víc peněz a nárok na slušnou dovolenou.
V sobotu bylo 75. výročí tzv. Vítězného února. I americký tisk té doby oceňoval perfektně provedený převrat roku 1948. Tehdejší KSČ se podařilo postupně ovládnout silová ministerstva, soudy, tisk a rozhlas, odbory… Sice neměla prezidenta, ale ten byl nemocný a v podstatě neměl sílu se vzepřít tepu doby. A navíc ostatní strany, dnes by se řeklo opozice, i když to byly strany Národní fronty, se chovaly nerozumně.
A dnes. Taktéž provedený útok na demokracii. Předseda Ústavního soudu v období od vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny prezidentem Zemanem změnil parametry procentního zisku koalic nutného k překročení prahu pro vstup do Poslanecké sněmovny, v podstatě jinak nalajnoval hřiště. Výsledek? Vládní koalice ve formě určité národní fronty (také pět stran jako v roce 1948). Senát, jehož složení je vlivem hlouposti mnoha lidí, že když se Senátem nesouhlasím, nepůjdu do Senátu volit, z 95 % zcela v rukách současné vládní koalice. Média fakticky, až na výjimky kopou před prezidentskou volbou za kandidáty vládní koalice. Nevhodní kandidáti opozice na prezidentskou funkci (např. Karel Havlíček by byl daleko vhodnějším kandidátem za ANO, který by měl šanci v diskuzích porazit generála Pavla) a tudíž i zcela předvídatelný výsledek prezidentské volby.
Čili se nám projevil podobný půdorys velkého vítězství, což tehdy tehdejší média ČSR nazývala »Vítězný únor«. Stejná strategie vítězů a stejné chyby poražených mi nahrály na podtitul mého článku »Vítězný leden«. Prezidentskou volbou byla totiž završena cesta k naprostému ovládnutí všech ústavních funkcí ve státě novodobou národní frontou.
Ale vždy zůstává naděje, o které se říká, že umírá poslední. Dnes v debatě na CNN Prima News poslanec za KDU-ČSL Výborný potichu odpověděl na otázku (spíše špitl), co by se stalo, když by vláda neschválila 500korunové výchovné připočítávané k důchodu, »to bychom odešli z vlády«.
Jsem zvědavý, jak by pak zvolený prezident Petr Pavel tu situaci řešil. Toť otázka.