Pětidemolice opět zaútočila na ty nejzranitelnější
Asociální vláda Petra Fialy se pustila do řešení problému nedostatečných kapacit v domovech pro seniory a dopadlo to stejně jako pokaždé, když se pětikoalice snaží něco dělat – zase na to dojedou ti nejzranitelnější. Ti, kteří už těžko mohou vyrazit protestovat do ulic a vzkázat vládě, co si o jejím dosavadním počínání myslí.
A o co tedy jde? V zákoně o sociálních službách by se v rámci pozměňovacího návrhu poslankyně ODS Bačíkové měla objevit výjimka, kvůli které by již seniorům nemuselo po zaplacení pobytových služeb povinně zůstávat minimálně 15 procent příjmů jako doposud. Nově by tak v soukromých domovech, které nejsou zařazené do krajské ani nadregionální sítě služeb s podporou státu, mohli senioři odevzdávat celý důchod na uhrazení pobytu, po čemž by jim nezbylo už ani na kafe.
Novelu ve Sněmovně obhajoval především kdo jiný než lidovecký ministr práce Jurečka. Návrh již podpořil i výbor pro sociální politiku a bude se tak projednávat na plénu Poslanecké sněmovny. Koalice argumentuje především demografickým vývojem. To je pochopitelné, ovšem řešením státu by nemělo být další odebírání peněz z kapes seniorů, pro které kapacita v jiných ubytovacích zařízeních nestačí. Toto zřejmé snižování lidské důstojnosti je alespoň dokonalou ukázkou sociální a rodinné politiky ODS, KDU-ČSL a zbytku pětikoalice v praxi.
Rakušan plive do tváří obětem
A podobně žalostně je na tom i vnitro pod vedením Víta Rakušana, kde se vicepremiér zříká politické odpovědnosti za klíčové bezpečnostní otázky a místo toho popírá, co tvrdil před půl rokem. Policie totiž v polovině června odložila tragický případ prosincové střelby na Filozofické fakultě, načež server Novinky.cz oslovil Víta Rakušana, aby se vyjádřil k dosavadním konstatovaným zjištěním. Usnesení pražských policistů totiž přineslo celou řadu nových otázek, nejasností i pochybností. Odpovědi a vysvětlení chtějí znát i poškození a rodiny obětí. Řada z nich proto podala proti rozhodnutí policie stížnosti, stejně tak samotná Univerzita Karlova v Praze. Server Novinky.cz se tak obrátil s otázkami přímo na ministra Rakušana. Ten však na zaslané dotazy odmítl odpovědět. Počínání ministra Rakušana a překrucování skutečností je plivnutím do tváře rodinám všech zesnulých, za které by ve vyspělé demokracii dávno padaly hlavy. Pro Víta Rakušana je ale přednější laciné PR než empatie a lidská důstojnost.
Miliony v kapse ministra Beka
A podobně pokřivené priority má i další ministr STANu, Mikuláš Bek. Ministr školství, který má zároveň mandát senátora, chyběl z 679 hlasování v horní komoře parlamentu hned 520x. Na plénu navíc nehovoří, když od roku 2022 v Senátu ani nevystoupil, ani nepředložil žádný zákon. Senát mu přitom ročně proplatí na náhradách přes milion korun. Bek vysvětlil situaci následovně: »Moje účast na plénu Senátu je určena překryvy s jednáním vlády. Senát, na rozdíl od Sněmovny, nenastavil žádné řešení, které by umožňovalo účast na plénu i na vládě ve středu.« Otázkou však zůstává, proč tedy Bek funkci senátora nepoloží, když ji evidentně nezvládá řádně plnit? Že by to bylo 300 tisíc, které si loni Bek nechal od Senátu proplatit jako náhradu prokázaných výdajů za nájem kanceláře a vybavení? 628 tisíc pro asistenty? Nebo 48 tisíc za telefon a internet? To jsou docela slušné výdaje na voleného zástupce lidu, který ve své funkci nic nedělá.
Vedle senátorských náhrad čerpá přitom Bek jako ministr i náhrady pro členy vlády. Každému řadovému ministrovi vedle platu ve výši 211 tisíc korun náleží měsíční víceúčelová paušální náhrada ve výši asi 31 tisíc korun. To je ale zřejmě ministru Bekovi málo, a tak dál vesele čerpá ročně přes milion na senátorských náhradách. Proč by taky ne, když to má bez práce a prochází mu to. Že by Vít Rakušan zasáhl alespoň v tomto případě, se ale rozhodně čekat nedá. Co čekat od vicepremiéra, který v době vládou neřešené masivní inflace, která připravila občany o třetinu úspor, s ledovou tváří tvrdí, že politici by měli mít vysoké platy.
Že jsou si někteří rovnější ostatně Mikuláš Bek neukazuje poprvé. Média minulý týden informovala také o tom, jak ministr školství využil modré majáčky na své limuzíně pro předjetí kolony na D1, která se utvořila po nehodě kamionu. Zatímco řidiči strávili i několik hodin v koloně čekáním na odstranění následků nehody, při níž vzplál návěs kamionu převážející automobily, auto s ministrem využilo práva přednosti v jízdě s modrými majáky a kolonu záchranářskou uličkou předjelo. Pan ministr totiž spěchal utrácet svůj plat na víkend domů do Brna, zatímco na svůj pražský byt čerpá měsíčně 57 tisíc. Absolutní výsměch všem daňovým poplatníkům.
Do jednání o míru se jim »nechce«
Jen několik dní před švýcarskou konferencí, kterou svolal ukrajinský prezident Zelenský a o níž jsem hovořila v posledním Bez obalu, předložil ruský prezident Putin 14. června svůj návrh na ukončení konfliktu a na jednání o míru. Česká média tento návrh bagatelizovala a dala velký prostor názoru německého kancléře Scholze, že prý Putin tento návrh nemyslí vážně.
Nyní přední americký ekonom, univerzitní profesor a poradce generálního tajemníka OSN prof. Jeffrey Sachs tento přístup ostře odmítl a zařadil Putinův návrh do kontextu jeho dřívějších návrhů. Podle Sachse jich bylo zatím 5 a všechny byly odmítnuty USA.
Sachs připomíná, že velkou strategií Spojených států od konce studené války byla snaha oslabit Rusko. Již v roce 1992 tehdejší ministr obrany Richard Cheney zdůraznil, že po porážce Sovětského svazu by mělo být »rozsekáno i Rusko«. Spojené státy proto, navzdory slibům, které daly Gorbačovovi a Jelcinovi, že se NATO neposune východně od Německa, se snažily obklíčit ruskou flotilu v Sevastopolu členskými státy NATO: Ukrajinou, Rumunskem (člen NATO od 2004), Bulharskem (člen NATO od 2004), Tureckem (člen NATO od 1952) a Gruzií. Podle Sachse byly inspirovány Britským impériem a jeho krymskou válkou (která probíhala v letech 1853-6).
Na druhé straně ruští lídři opakovaně nabízeli jednat o bezpečnostních opatřeních, které USA vždy odmítly. V červnu 2008 tehdejší ruský prezident Medvěděv marně navrhl »Evropskou Bezpečnostní Smlouvu«. Druhý ruský návrh předložil Putin poté, co byl násilně svržen prezident Janukovyč v únoru 2014. Sachs vzpomíná – cituji: »byl jsem přímo seznámen s americkou účastí na tomto puči, když jsem na pozvání ukrajinské vlády přijel do Kyjeva, tak jsem byl informován, že USA zaplatily majdanský puč«. To dokazuje i telefonát Viktorie Nulandové z ledna 2014, která otevřeně hovořila o svržení ukrajinské vlády. »21.února 2014«, připomíná Sachs, »zástupci USA, EU a Ruska domluvili dohodu s Janukovyčem o předčasných volbách, ale lídři puče ještě tentýž den dohodu porušili a následující den vyhnali Janukovyče z Ukrajiny za podpory USA«.
Během roku 2014 Putin opakovaně požadoval jednání o míru, což nakonec vedlo k tzv. Minským dohodám 11. února 2015, které byly založené na značné autonomii pro Donbas. O několik let později německá kancléřka Merkelová přiznala, že šlo jen o získání času, aby se Ukrajina mohla lépe vyzbrojit. Mezitím na Donbase zahynulo asi 14 000 lidí. Putin po kolapsu Minských dohod navrhl Američanům jednání 15. prosince 2021 a předložil návrh »Smlouvy mezi USA a Ruskou federací o bezpečnostních zárukách«, která měla ukončit expanzi NATO do Ukrajiny. Sachs vzpomíná, že tenkrát volal Jake Sullivanovi a radil mu vyhnout se válce na Ukrajině přijetím ukrajinské neutrality. USA »mou radu odmítly s tím, že členství Ukrajiny v NATO se nijak netýká Ruska. Co by asi řekly USA, kdyby se jakýkoliv stát v jejich hemisféře rozhodl přijmout čínské či ruské základny?« ptá se Sachs.
Počtvrté navrhl Putin jednání v březnu 2022, kdy se obě strany dostaly téměř k míru poté, co Zelenský přijal podmínku ukrajinské neutrality. Nicméně poté co Boris Johnson »v britské tradici protiruských válek, přiletěl do Kyjeva a varoval Zelenského před neutralitou a přesvědčoval o důležitosti porážky Ruska na bojišti, Zelenský dohodu odmítl,« píše Sachs.
Je na místě připomenout Sachsovu výzvu, aby USA začaly jednat a neodvolávaly se na »nedotknutelnost hranic poté, co bombardovaly Srbsko, aby se vzdalo Kosova a donutily Súdán, aby se vzdal Jižního Súdánu«. Sachs svůj podrobný článek končí zdůrazněním, že »Ukrajincům Zelenský i Biden a další lídři NATO neustále lhali o tom, že Ukrajina může vyhrát na bojišti a že není o čem jednat. Ukrajinská veřejnost nedostala šanci rozhodovat o zabíjení vlastních obyvatel!«
Stanovisko ke stavu v Liberty: https://www.youtube.com/watch?v=64Hybfuwwvs
Sestřih CNN Prima News o střelbě na Filosofické fakultě UK a o novém eurokomisaři: https://www.youtube.com/watch?v=DG4uFwqAJno
To nejdůležitější z debaty s V. Rakušanem (STAN) na TV Nova: https://www.youtube.com/watch?v=QkeMOtSR5dQ
S pozdravem
Kateřina Konečná