Nenávist pravdoláskařů se zas předvedla v plné »kráse«
Pravdoláskaři v minulém týdnu opět ukázali své pravé barvy. To, když si režisér Jan Hřebejk na sociálních sítích posteskl nad promarněnou příležitostí vybombardovat hotel Štekl, kde se konala oslava kulatých narozenin Miloše Zemana. Té se kromě mě účastnili například také bývalý prezident Klaus s manželkou, guvernér ČNB Aleš Michl, slovenský premiér Robert Fico, prezident Peter Pellegrini, polský prezident Andrzej Duda nebo maďarský premiér Viktor Orbán.
Hřebejk na sociální síti X napsal doslova: »Propásli jsme možnost vybombardovat hotel Štekl, netvařme se proto překvapeně, až to vezmou (v Evropě) do ruky«. Upřímně si tedy myslím, že Jan Hřebejk propásl úplně jinou příležitost, a sice příležitost mlčet. Se svým výrokem se však zařadil hned vedle Otakara Foltýna a ukázal, jaké je jeho preferované řešení boje s těmi, kteří se provinili tím, že zastávají odlišné politické názory, jiné než pan režisér Hřebejk – nejlépe takové lidi rovnou pozabíjet. Nemluvě o tom, kolik na nevkusnosti celé situaci přidává to, že Hřebejk si svůj nenávistný komentář neodpustil právě v den Zemanových narozenin.
Je ovšem pravdou, že Hřebejkův výrok vlastně není žádným překvapením. Režisér se už v roce 2013 během volby prezidenta na adresu Zemana a jeho příznivců vyjádřil se slovy: »Rudá a hnědá prasata táhnou lháře a demagoga na Hrad«. Později tento svůj výlev dovysvětlil: »Voliče ani podporovatele Miloše Zemana bych nikdy za rudá a hnědá prasata neoznačil, k odlišným názorům mám většinou úctu a nejsem idiot!« Své tvrzení, že k odlišným názorům má většinou úctu, potvrdil od té doby nesčetněkrát a určitě o jeho pravdivosti přesvědčil každého. Naposledy minulý týden.
Hřebejkův výrok nicméně v minulém týdnu nebyl jediným projevem toho, kdy si sami »lepší lidé« chtějí měřit jiným metrem, než měří obyčejným lidem. Mluvím o informaci, dle které by se manželka prezidenta Pavla měla dočkat oficiálního platu, a to až ve výši 95 tisíc korun. Doposud přitom ani za jednoho z prezidentů nebyla funkce (»první dámy«) honorována.
Královský plat pro paní prezidentovou
S královským platem pro první dámu počítá s novela zákona o platu představitelů státní moci. Tu připravuje Jurečkovo ministerstvo práce a sociálních věcí. »Manželovi nebo partnerovi prezidenta republiky náleží víceúčelová paušální náhrada výdajů spojených s výkonem jeho povinností a veřejnou činností ve výši 30 % zvláštní víceúčelové paušální náhrady výdajů prezidenta republiky,« píše se v doprovodném textu k novele. To by znamenalo, že Eva Pavlová by dostávala 95 250 korun měsíčně. Co na tom, že by se Česká republika v tomto ohledu stala takřka světovým unikátem, když jedinou další zemí, kde jde o oficiální funkci, jsou Spojené státy…
A tak se člověk musí ptát, co za tímto návrhem stojí, a také, jaké je jeho načasování. Je zvláštní, že se zpráva objevila právě v době, kdy se Jurečka navzdory svým předchozím vyjádřením nakonec rozhodl znovu kandidovat na předsedu lidovců. Ten Jurečka, který účelově lhal o své chlastačce v den tragédie na Filosofické fakultě. Ten samý Jurečka, který vzal důchodce na hůl. Očekávala bych, že prezident Pavel, který se podepsal pod sebrání důchodů nebo pod asociální vládní balíček zdražující léky, smete tento Jurečkův návrh rychle ze stolu. Víte, jak zareagovala Kancelář prezidenta republiky pro Echo24? »Kancelář prezidenta republiky deníku Echo24 odpověděla, že tuto změnu vítá, neboť roli první dámy nelze skloubit s běžným zaměstnáním a zároveň se od manželky prezidenta očekává, že bude doprovázet hlavu státu při zahraničních cestách a dalších oficiálních akcích«.
Útěky, dezerce, sebevraždy na Ukrajině
Minulý týden také přinesl hned několik zpráv o kupících se problémech ukrajinské armády. Zprávy, které tak trochu podrývají narativ válečných štváčů, kteří z tepla svých domovů vyzývají k tomu, že by Ukrajinci měli bojovat do posledního muže.
Svědectví o útěcích, dezercích či sebevraždách v rámci ukrajinské armády se totiž stávají denním chlebem. A ukrajinské armádě se z náborových cílů daří plnit jen zlomek. Na frontu se tak dostávají i muži s tuberkulózou, HIV, či jinými nemocemi, jak popsal na příkladu mladého ukrajinského vojáka deník The Times. Úřady ve snaze o mobilizaci totiž začínají používat ne zcela čisté metody k získávání nových vojáků.
Své o tom ví mladý Ukrajinec Saša, kterého v Oděse zastavila na ulici policie a upozornila ho, že si musí zažádat o obnovu dokladů. Saša v tom neviděl nic nebezpečného, protože povinnosti sloužit v armádě byl zbaven kvůli svým nemocným ledvinám. Usedl proto k policistům do auta a vyrazil tedy za novými doklady. A pak se známému z Oděsy ozval už z výcvikového střediska nových branců. »Byl podveden,« prohlásil Sašův známý.
Taková taktika je prý v Oděse běžná. Snahy o zvýšení náborů do armády jsou stále lživější, nátlakovější a násilnější, protože úřady se snaží mobilizovat novou generaci vojáků tváří v tvář rostoucí únavě z války. »Nemobilizujeme ani 20 % toho, co je potřeba,« prozradil jeden z ukrajinských odvodových důstojníků. A dodal, že v některých dnech bylo rozdáno více než 100 povolávacích listin, ale odpověděla jen hrstka mužů.
Zcela běžné jsou v ukrajinské armádě také případy korupce, kdy někteří jeho kolegové prý brali až tisíc liber za to, aby toho či onoho nechali proklouznout sítem náborů. Vojáci, kteří mají shánění nových lidských sil na starosti, jsou také pod tlakem. Nikdo se k nim moc nehrne, takže jich je málo, musí zvládnout jak nábor, tak papírování. A čím déle se bude odkládat jednání o míru, tím drsnější bohužel její realita bude.
Třeba změnit ekonomický systém EU
V Evropském parlamentu jsem vystoupila ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO). Mé vystoupení vám přináším zde:
»V první řadě jsem ráda, že jsme si přiznali zaostávání Evropské unie za ostatními velkými ekonomikami, jako jsou Spojené státy či Čína. A přístup, jaký Mario Drahgi (bývalý šéf Evropské centrální banky a italský premiér, pozn. red) ve své zprávě přijal, je jistě důležitý a zajímavý, a úkol snížit rozdíl mezi velkými ekonomikami je promyšlen důkladně. Abych zmínila pozitiva, je nutno říci, že souhlasím s většími investicemi do rozvoje a strategické infrastruktury. Zároveň jsem ráda, že Draghi, stejně jako Američané, podtrhuje jako klíčový rozvoj jaderné energie v nahrazení fosilních paliv, zdůraznění potřeby vyšších financí do učňovských oborů a zvýšení mezd či pochopení důležitosti automobilového průmyslu pro Evropu.
Co ale zmínit musím, je neochota změnit systém, který zcela očividně nefunguje, a snaha dát na něj pouze záplatu ve formě více investic, větší integrace či snahu nenavyšovat regulační zátěž nebo nezadlužovat Evropany. Pokud se však celá zpráva opírá téměř výhradně o soukromý sektor, a nezvažuje možnosti, například dostupnějších energií, pokud by byly strategické suroviny a energetické společnosti ve veřejných rukou, jedná se skutečně pouze o náplast. Zároveň je pro mě nepřijatelné, že více investic by se mělo dotknout i obranného průmyslu, kde má také dojít k širší integraci. Co z toho tedy bude mít občan? Proč by naše investice měly sloužit zbrojařům a co plánujeme s těmito zbraněmi dále dělat? Snažit se o rozpoutávání nových válek, ať pro ně vytvoříme odbytiště, když bychom tyto finance mohli poskytnout například právě automobilovému průmyslu, školství, či na podporu inovativních projektů?
Tudy prostě cesta nevede. Jsem přesvědčena, že Evropa si zaslouží a potřebuje více než pouhou náplast ve formě více peněz a pokračování v nefungujících neoliberálních politikách. Děkuji«.
Co jsem však nestihla kvůli časovému limitu dvou minut dodat, jsou další problémy, které zpráva obsahuje, a to je například zrušení některých regulací týkajících se bankovního sektoru, i když historicky víme, že deregulace v této oblasti a následné riskování s investicemi lidí vedla k ekonomickým krizím, na které nejvíce doplatili právě obyčejní lidé, nikoliv banky samotné.
A i když jsem zprávu pochválila za podtržení důležitosti automobilového průmyslu, je zároveň klíčové dodat, že nikde není doporučeno zrušit zákaz spalovacích motorů po roce 2035, který evropský automobilový průmysl, jeho zaměstnance a spotřebitele zcela jistě poškodí. Chválila jsem též podporu školství, včetně učňovského vzdělávání, ale i přesto Draghiho zpráva nakonec přichází s řešením dovážet pracovní sílu ze zahraničí, a nemám pochyb, že tato pracovní síla bude opět využívána k udržování nízkých mezd.
I z těchto důvodů jsem musela na výboru IMCO říci, že tudy cesta nevede a měli bychom se dívat také na cesty, jak změnit samotný ekonomický systém EU, tak, aby sloužil především občanům a nikoliv bankám, zbrojařům, či nadnárodním korporacím.
Lžou nám o levných pohonných hmotách: https://www.youtube.com/shorts/4mJrhHQlJsE
Mějte se hezky!