Přispěvatelé: Peter Staněk, Svet po lupou, Miloslav Havelka, Milan Krajča, Michael Svatoš, Petr Vlček, Kateřina Konečná, Ondřej Dostál, VOLNÝ Blog, Tonda Nekvapil, Vidlákovy Kydy, Michal Prešinský, Petra Prokšanová, David Pavlorek
Peter Staněk:
Svet po lupou:
IZRAEL VS. IRÁN - Ing. Jalal Suleiman, PhD. | SVET POD LUPOU - YouTube
Miloslav Havelka:
„Vymysleli si tuhle hrůzostrašnou historku a opakují ji rok co rok, aby oklamali vlastní lidi a vytáhli z nich peníze.“
Putin o zastrašování vedením NATO tématem ruské „invaze“ do Evropy.
Cena akcií americké společnosti Lockheed Martin prudce klesla po zprávách, že Írán sestřelil několik izraelských stíhaček F-35.
„Řada zemí je připravena přímo dodat Íránu své jaderné zbraně,“ říká Dmitrij Medveděv.
Zajímalo by mě, koho má Medveděv na mysli? Vychází to z toho, že o takových záměrech, i když existují, se běžně veřejně nemluví.
P.S. Rusko oficiálně podporuje Smlouvu o nešíření jaderných zbraní a označuje se za „spolehlivého partnera v této oblasti“. V letech 2009–2010 podepsal Medveděv jako prezident s Obamou deklaraci o směřování k „světu bez jaderných zbraní“.
------------------------------
Po tomto Medveděvově příspěvku si člověk připomene prohlášení, které v roce 1963 v Hirošimě učinil Chen Yi (ministr zahraničních věcí ČLR v letech 1958–1967):
„Čím více zemí má atomové bomby, tím menší je pravděpodobnost, že dojde k válce. Doufám, že africké a asijské země získají atomové bomby – nejlépe co nejvíce zemí. “ (zdroj: The New York Times , 11.10.1963).
Ve stejném duchu se nese i dnešní Medveděvovo prohlášení.
Oleg Carev
Maria Zacharovová:
Americký viceprezident J.D. Vance: „Rusko a Čína nechtějí, aby Írán vyvíjel jaderné zbraně.“ Dodal, že šíření jaderných zbraní na Blízkém východě je „katastrofou pro všechny“.
Zaprvé, Rusko a Čína nechtějí, aby Spojené státy v jakékoli formě zasahovaly do jejich vnitřních záležitostí. A kdokoli, kdo činí prohlášení jménem, ale ne jménem našich dvou zemí, by udělal dobře, kdyby s tím začal.
Například nedodávání smrtících raket teroristickému režimu v Kyjevě, nemilitarizace Tchaj-wanu atd.
Zadruhé, Rusko a Čína mluví samy za sebe: odpovídající prohlášení o agresi Izraele a Spojených států zveřejnila ministerstva zahraničí obou zemí.
Zatřetí, Rusko a Čína se domnívají, že Írán (stejně jako každá jiná země) si může a měl by stanovit vlastní strategii rozvoje jaderné energie v souladu s mezinárodním právem, zejména Smlouvou o nešíření jaderných zbraní, a ostatní státy k tomu mohou také založit svůj postoj na mezinárodním právním základě.
Za čtvrté, Írán vytvořil mírovou jadernou energii, na což má plné právo, a nevytvořil jaderné zbraně, což opakovaně potvrdil jak samotný Teherán, tak MAAE.
Za páté, trochu historie. Snad poprvé byla myšlenka Blízkého východu bez jaderných zbraní vyjádřena v prohlášení Telegrafní agentury Sovětského svazu, tehdejšího oficiálního hlasu Moskvy, 22. ledna 1958: „Blízký a Střední východ by se měl a může stát zónou míru, kde nejsou a neměly by být jaderné a raketové zbraně, zónou dobrého sousedství a přátelské spolupráce mezi státy.“
V roce 1974 tentýž Írán, který je nyní pod útokem Izraele a Spojených států, inicioval diskusi o této otázce na Valném shromáždění OSN, která skončila přijetím rezoluce „Vytvoření zóny bez jaderných zbraní na Blízkém východě“. 128 zemí hlasovalo „pro“, včetně Sovětského svazu a Spojených států. Izrael se hlasování zdržel.
SSSR/Rusko systematicky prosazovaly vytvoření zóny bez jaderných zbraní na Blízkém východě.
Dnes je jediným státem v regionu, který vlastní jaderné zbraně, Izrael, který systematicky ignoruje iniciativy na vytvoření zóny bez jaderných zbraní na Blízkém východě a nyní společně se Spojenými státy bombarduje Írán, který jaderné zbraně nevlastní.
Co tím tedy pan Vance myslel?
Srbsko nadále využívá zadní vrátka k přepravě vojenského materiálu na Ukrajinu, konstatuje ruská zahraniční rozvědka.
Podle ruských tajných služeb Srbové posílají OSU munici pro těžké systémy dlouhého dostřelu ve formě montážních dílů. Ruská zahraniční rozvědka poznamenala, že Moskva lituje, že Srbsko překrucuje přátelství s Ruskem „chamtivostí po zisku a zbabělým multivektorismem“.
Výrobci zbraní v Srbsku si dobře uvědomují skutečné příjemce své munice a to, že jejich rakety a granáty zabijí ruské vojáky, uvedla ruská zahraniční rozvědka.
Novinář, spisovatel Sergey Strokan píše
V Teheránu se již ozývají hlasy volající po odstoupení od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) – která je, jak se ukazuje, pro zemi zbytečná. Tato myšlenka byla zatím podpořena na úrovni Výboru pro národní bezpečnost a zahraniční politiku íránského parlamentu.
Uvolněním plné vojenské síly proti třem íránským jaderným zařízením za účelem zničení jeho jaderného programu by Spojené státy mohly dosáhnout opačného výsledku: dotlačit Teherán k zintenzívnění úsilí o výrobu vlastní bomby a přepracování jeho jaderné doktríny, která v současnosti předpokládá využití jaderné energie výhradně pro mírové účely.
Poté, co se Írán připojil k Smlouvě o nešíření jaderných zbraní, souhlasil s přítomností inspektorů MAAE v zemi za účelem monitorování svých jaderných zařízení a v roce 2015 uzavřel jadernou dohodu se „šesticí“ mezinárodních mediátorů, udělal v průběhu 21. století vše možné i nemožné, aby se v jaderné otázce vyhnul překročení červené čáry.
Útoky Izraele, k němuž se přidaly Spojené státy, však zmařily obrovskou práci jak samotného Íránu, tak mezinárodního společenství, které s ním spolupracovalo a jehož cílem bylo zachovat největší stát Blízkého východu v právním rámci režimu nešíření jaderných zbraní.
Hořkou ironií je, že první, kdo zahájil operaci proti íránským jaderným zařízením, byl Izrael, který se na rozdíl od Íránu k NPT nepřipojil a nikdy takovou možnost ani nezvažoval, protože se domníval, že mezinárodní jaderné právo se na židovský stát nevztahuje.
USA, které údajně zahájily nová jednání s Íránem po nástupu prezidenta Trumpa do Bílého domu, následně náhle změnily svůj postoj, čímž podle íránského ministra zahraničí Abbáse Aragččího „zradilo diplomacii“.
Útoky na jaderná zařízení Islámské republiky tak ukázaly,
že Smlouva o nešíření jaderných zbraní její jaderné programy nechránila. To následně postavilo Teherán před důraznou otázku: měl by se i nadále spoléhat na Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, která v případě Íránu nefunguje a není to z jeho vlastní viny?
Nic z toho neznamená, že odstoupení Teheránu od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní lze považovat za hotovou věc. Islámská republika má složitý rozhodovací mechanismus zahrnující světské i náboženské autority a konečné slovo bude nakonec stále na Rahbarovi, duchovním vůdci, íránském ajatolláhu Alí Chameneím, který se donedávna zasazoval o rozvoj mírových jaderných programů a byl jejich garantem.
Zcela vyloučit takovou možnost však také nelze. Není náhoda,
že šéf MAAE Rafael Grossi, který chápe plný rozsah této hrozby, znervózněl. „Nedovolíme, aby se zavřelo diplomatické okno. Nedovolíme, aby se zhroutil režim nešíření jaderných zbraní,“ apeloval šéf MAAE na mimořádném zasedání Rady bezpečnosti OSN.
Nabízí se otázka: kde byl předtím, když se MAAE kvůli svým dvojím standardům ve zprávách fakticky stala spolupachatelem izraelsko-amerických útoků na Írán? Není divu, že íránský parlament již zvažuje možnost schválení zákona o pozastavení spolupráce s MAAE.
Mezitím, když Írán odolal hrozné ráně a sebral síly, nyní může přesunout svůj jaderný program do ilegality a udělat to, co pro něj bylo dříve nemyslitelné - vytvořit vlastní jaderné zbraně. Tedy jít cestou Severní Koreje, jejíž bezpečnost nyní spolehlivě zaručuje jaderný status.
Jak se vám to líbí, Donalde Trumpe?
Putin íránskému ministru zahraničí:
„Jsem velmi rád, že jste dnes v Moskvě. Dá nám to příležitost prodiskutovat naléhavá témata a společně se zamyslet nad tím, jak se dostat z dnešní situace.“
------------------------------------------------------
S-400 ... ?
Kdo vyhrál?
Izrael dosáhl vojenského vítězství. To je fakt. Zničil 90% íránských raket a dronů. Zasáhl íránská jaderná zařízení ve Fordow a Natanz. Satelitní snímky ukazují masivní škody. Írán ztratil dva generály a dvanáct raketových důstojníků. Jaderný program byl odložen nejméně o dva roky.
Izrael dosáhl svých strategických cílů. Prolomil šíitský pás vlivu Íránu. Hizballáh v Libanonu ztratil 70% svých raket. Spojenecké skupiny v Iráku a Jemenu ustoupily. USA se otevřeně postavily na stranu Izraele.
Netanjahu politicky posílil. Hodnocení jeho strany vzrostlo z 18 na 24 křesel v parlamentu. Radikální voliči křičí o vítězství nad Íránem. Ultraortodoxní se k kontroverzním zákonům dočasně odmlčeli.
Íránský raketový aparát se však ukázal být větší, než Izrael očekával. Z tohoto důvodu bylo nutné s Íránem vyjednávat. Vleklá válka by Izrael přišla draho. A Írán nekapituloval – vítězství není úplné.
Izraelská ekonomika ztratila za 12 dní zhruba 17 miliard dolarů.
Na jihu panuje zkáza. Čtyřicet tisíc lidí se nemůže vrátit domů. HAMAS v Gaze stále představují hrozbu.
Ano, Izrael vyhrál. Ale jako boxer po těžkém zápase. S rozbitým obličejem a zlomenou rukou.
Nejvíce ztratil Írán. Jeho protivzdušná obrana je téměř zničená. Ztráty armády obrovské. Jeho vliv v regionu oslabil. Jaderný program však nebyl zlikvidován. Některá zařízení přežila.
"Otázka bomby" zůstává otevřená.
Trump toto vítězství využívá. Postavil se do role mírotvorce. Už píše knihu o tom, jak zastavil válku. Pro něj je to propagandistický triumf.
Nejhorší důsledky války:
Írán : Od začátku izraelských útoků před 12 dny bylo zraněno více než 5 000 lidí a 606 bylo zabito, uvedlo íránské Ministerstvo zdravotnictví.
Izrael : Během 12 dnů války s Íránem bylo zabito 28 Izraelců .
Oleg Carev
Milan Krajča:
Proti imperialistické agresi na Blízkém východě!
Video zde: (13) Videoportál | Facebook
Říkáme jasné NE! imperialistické agresi na Blízkém východě, za kterou stojí Washington. Přijďte spolu s námi vyjádřit mírový postoj před velvyslanectví USA v Praze ve čtvrtek 26. června od 17 hodin.
Michael Svatoš:
MAP 2337 Iránská noční deklarace: “Hra ještě neskončila Trumpe! Jaderné zbraně nebyly zničeny! Překvapení budou následovat!”. Dnes (23.6.2025) proběhnou v Kremlu klíčové rozhovory Irán-Rusko! Česko, Německo, Slovensko a Itálie už v doletu iránských střel Soumar – mapa! Analýza vývoje!
Od pátku do neděle jsem byl hostem ve Vracově a v Bratislavě na konferencích vlasteneckých stran a hnutí, a vrátil jsem se až včera večer, a proto nebyly analýzy. Děkuji za pochopení, a děkuji všem, s nimiž jsem měl přes víkend možnost diskutovat, a seznámit se.
Admirál Ali Shamkhani, (vpravo), jeden ze 48 členů tzv. Rady pro dohled, tedy člen nejvyšší skupiny poradců nejvyššího vůdce Iránu ajatolláha Ali Khamenei, (vlevo) se v noci na dnešek velmi sarkasticky vysmíval Trumpovi i jeho bombardovacím útokům proti iránským jaderným zařízením: “Hra ještě neskončila, obohacený uran, vědecké schopnosti i politická vůle Iránu (vytvořit jaderné bomby) nebyly (americkými bombardovacími údery) zničeny. Politická a operační iniciativa je nyní na straně, která hraje chytře a vyhýbá se nečekaným útokům. Překvapení budou následovat!“
Mapa zachycuje Trumpovy bombardovací útoky proti iránskému centru obohacování uranu v podzemním bunkru Fordow. Podle ruských tvrzení nejméně jedna bomba zasáhla ventilační šachtu, a je tak možné, že objekt poškodila. Bunkr je nejméně 100 metrů pod povrchem, a US bomby GBU-57 by tak podle všech svých známých charakteristik do něj neměly proniknout.
Jaderný bunkr Fordow nejeví po Trumpově bombardování známky poškození, hlásila včera po bombardování iránská agentura Tasmin, a odvolávala se na “místní iránské činitele”.
Další iránské zařízení na obohacování uranu Isfahan bylo včera napadeno pouze raketami Tomahawk. Podle satelitních snímků se zdá, že nejméně tři ze čtyř vchodů do podzemního komplexu jsou zavaleny. Nicméně je známo, že Irán od pátku tyto vchody sám “intenzivně zahrnoval zeminou”, a není tak jasné, zde rakety Tomahawk dokázaly “zeminou zahrnuté vchody do tunelů” dostatečně poškodit, a zda systém podzemních chodeb a tunelů utržil nějaká poškození.
Další vývoj po poslední “US-bombardovací” eskalaci kolem konfliktu Irán-Izrael je nejistý. Těsně před Trumpovým úderem varovalo spojené velitelství všech iránských válečných sil Khatam al-Anbia Central Headquarters všechny dodavatele zbraní Izraeli, že se stanou terči odvetných iránských válečných útoků. Iránští válečníci se navíc v noci na dnešek vychloubali, že včera proti Izraeli poprvé v historii vypustili rakety Kheibarshekan, ve variantě nesoucí vícenásobné samostatně manévrující hlavice. Podle ruských map, některé iránské rakety úspěšně prorazily izraelskou obranou:
V noci na dnešek Trumpova administrativa všemi svými kanály důrazně varovala, že jakýkoli odvetný útok za americké bombardování iránských jaderných zařízení namířený proti americkým vojáků a civilistům přinese jeho pachatelům extrémní následky. V USA se zdvíhá odpor proti další z nekonečné série amerických válek proti nepohodlným muslimským režimům, která už trvá přes dvacet let, tím spíš, že se nyní zdá, že série může pokračovat novou, ještě vyšší intenzitou. Irán je ze všech režimů napadených USA v posledních dekádách rozhodně nejsilnější. A disponuje schopnostmi teoreticky zasáhnout se slušnou mírou pravděpodobnosti řadu amerických vojenských základen, které se nacházejí v dosahu jeho raket, nebo raket spřátelených rebelských Húsiú – viz mapa níže:
Dosah raket Húsiú znázorněn na velké mapě. Dosah iránských raket Cоумар podle malé mapy sahá až na střední a východní Slovensko, a na jih Itálie. Bílé hexagony jsou US válečné základny, které se nacházejí v iránském dostřelu. O iránských střelách Cоумар se spekuluje, že by mohly mít dolet až 3000km. Vzdálenost ze severozápadního Iránu u arménských hranic do Prahy je přitom jen 2650km. Pokud jsou tedy spekulace správné, je i celá ČR v dosahu těchto raket Cоумар, a Fialova vláda není stále schopna zařídit ani jednu baterii raket Patriot, nebo podobných anti-raket, na naši ochranu před tímto potenciálním iránským útokem! Opět se tak krásně ukazuje, jak celou Fialovu politickou bandu ochrana našich občanů před potenciálními riziky, vyplývající z jejich avanturistické politiky, nezajímá ani za mák.
Iránský ministr zahraničí Abbas Araghchi v noci na dnešek náhle přiletěl do Moskvy k důležitým jednáním s Putinem. US ministr zahraničí Marco Rubio prý nebyl z příletu Aragččího do Ruska nijak šťasten, meldovala v noci spokojeně ruská média. Arraghchi v 02.12 z Moskvy tvrdil, že jednání s Putinem by měla být vážnější a těsnější než obvykle, a že budou sloužit zájmům obou zemí. Minulý týden iránský parlament konečně ratifikoval Rusko-iránskou strategickou dohodu uzavřenou letos v lednu, ale ta zatím jen definuje, že žádná ze stran dohody nebude poskytovat pomoc jakékoli zemi, která jednu ze stran dohody napadne. Irán se snaží získat politickou i vojenskou ochranu od Ruska, nebo Číny, a pozdně noční vyhlášení Aragččího tento poslední trend iránské politiky potvrzují.
První důsledky Trumpova bombardování Iránu se v noci na dnešek českého času už začaly projevovat na burzách v USA. Dolar posílil podle očekávání o 0.3%, (dolar obecně posiluje v dobách geopolitických krizí), cena ropy vzrostla o 3.6%, a akcie spadly o 0.6 až 0.7%. V případě, že Irán uzavře Hormuzský průliv očekává se růst ceny ropy přes 100 USD za barel. To vyvolá podle Bank of England růst inflace, a tím růst úrokových sazeb. (pozor hypotéky!) Zda Irán opravdu uzavře Hormuzský průliv, kudy proudí 20% světové ropy, jak včera odhlasoval jeho parlament, se ukáže zřejmě až po jednání Putin-Araghchi.
Uzavření Hormuzského průlivu je dvousečná zbraň, a Irán průliv zřejmě neuzavře bez podpory Číny a Ruska, tedy nejméně podle výsledku jednání Aragččího s Putinem. Ačkoli uzavření průlivu by poškodilo čínskou ekonomiku, Čína může toto opatření podporovat, protože v noci na dnešek ústřední platformy tamních komunistů nadšeně kvitovaly nejnovější nečekané rozpory mezi USA a Japonskem. Japonsko se prý naštvalo na Trumpovu administrativu, která po něm neomaleně požaduje, aby zvýšilo vojenské výdaje, a zrušilo na 1. července naplánované společné jednání ministrů obrany a zahraničí obou spojeneckých zemí. Podle komunistických hlášení, třetí nejvýše postavený představitel Pentagonu Elbridge Colby vznesl požadavek, aby Japonci zvedli své vojenské výdaje na 3.5% HDP, a to tamní vládnoucí liberálně-demokratické samuraje značně znepokojilo. V zemi se totiž 20. července konají volby do horní komory parlamentu a očekává se, že liberálně-demokratičtí samurajové v nich ztratí část křesel, která zatím drží ve své moci. V Japonsku je všem jasné, že zvýšení válečných výdajů na 3.5% HDP se v zemi neobejde bez zvýšení daní, a japonská veřejnost zvyšování daní v důsledku zvyšování vojenských výdajů ostře odmítá, a samurajská ne-liberálně-demokratická opozice ještě ke všemu postavila svoji předvolební kampaň na požadavku snížit spotřební daně. Všichni samurajové dohromady jsou navíc uraženi Trumpovými výhružkami uvalení cel, a neomaleným zasahováním aparátčíku Pentagonu do výlučné suverenity Japonska při určování jeho vojenských výdajů. (Fialova politická banda podporuje uvalení 5% HDP vojenských výdajů na občany ČR, jen tak pro zajímavost.) (Kdo je přední americký protičínský jestřáb Elbridge Colby, a jaké jsou jeho názory, jsme rozebírali v analýzách MAP 1588, MAP 1698, a MAP 2265, a vzhledem k současnému vývoji není od věci si analýzy opět přečíst.)
Možná nejpozitivnější zpráva přišla z Iránu těsně před 03.00 dnešního rána, a podle ní nebyla v neděli večer ohlašovaná 21. vlna odvetných iránských raketových útoků proti Izraeli odpálena, a rakety, které na Izrael v noci na dnešek útočily, byly pouze jemenské, (Húsiové). A to by naznačovalo, že Irán připravuje prostor pro dnešní jednání Putin-Araghchi. Rusko má zájem na stabilitě Iránu, protože přes něj buduje přepravní koridor sever-jih. Čína i Indie mají obdobný zájem tímto koridorem transportovat do Ruska své zboží výměnou za ruské energie a suroviny. Rusko-iránský koridor je přitom absolutně závislý na jediném iránském přístavu Bandar Abbas, (mapa se otevře zde), přes který proudí 50% zahraničního obchodu Iránu, a 85-90% všech kontejnerů, ostatní iránské přístavy jsou ve špatném stavu, a železniční doprava v zemi je rovněž velmi špatně rozvinutá. Je tak možné, že Irán, Rusko, Čína i Indie budou hledat deeskalaci konfliktu, aby nevyprovokovaly úder Izraele a USA proti přístavu Bandar Abbas a iránské železniční infrastruktuře. Protože arabské a muslimské režimy včetně Turecka jsou rozzuřeny na Irán i Washington za Gazu i údery na Irán, lze očekávat, že neuzavření Hormuzského průmyslu, a deeskalace války Izrael-Irán může přinést Rusku, Číně a Indii vyšší politické výhody, než eskalace. Ostatně tento vývoj už včera odpoledne předpokládal bývalý velvyslanec USA v Rusku Michael McFaul, který tvrdil, že Putin i Xi budou brzy oslavovat Trumpovo bombardování Iránu, a ačkoli možná přineslo okamžitý kýžený výsledek zastavení iránského jaderného programu, jeho další důsledky povedou ke ztrátě vlivu USA v oblasti.
Petr Vlček:
Protože pracuji jako vědeckovýzkumný pracovník v energetice, nabízím vám svůj pohled na íránský jaderný program a události, které se kolem něj v posledních dnech odehrávají.
Současný izraelsko-íránských vojenský konflikt je dalším z aktů izraelské agrese v blízkovýchodním regionu. Pod záminkou likvidace údajného íránského vojenského jaderného programu zaútočil před týdnem v pátek 13. června 2025 Izrael vojensky na některá íránská jaderná zařízení. Izraelský útok se tak odehrál 2 dny před předpokládaným dalším kolem americko-íránských rozhovorů na dané téma. Během tohoto víkendu se do konfliktu zapojily vojensky také USA. To vše bez toho, aniž by Írán na někoho před tím bezprostředně vojensky zaútočil a bez rezoluce Rady bezpečnosti OSN.
Kolem íránského jaderného programu se vedou dlouhotrvající diskuse a je pravda, že poslední zpráva Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) z května 2025 vyčítá Íránu řadu nedostatků ve vztahu k plnění závazků, plynoucích ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT), jejímž je Írán signatářem, a to na rozdíl od Izraele, jenž je navíc podezříván z vlastnictví jaderné zbraně. Ve vztahu k Íránu se hovoří také o tom, že vlastní vysoceobohacený uran, což samo o sobě ale není v rozporu s podmínkami NPT. K tomuto tématu se vyslovil generální ředitel IAEA Rafael Grossi pro rádio France 24 (18.6.2025):
„Ano, Írán má významné množství vysoceobohaceného uranu (60 %), což je blízko k vojensky využitelnému materiálu (90 %). Nemáme ale takový obraz situace, který by nám umožňoval konstatovat: Ano, Írán vyrábí jadernou zbraň.“
Rafael Grossi také v souvislosti se současným izraelsko-íránským konfliktem zdůrazňuje, že vojenské útoky na jaderná zařízení jsou nepřípustná s ohledem na radiační a chemickou bezpečnost obyvatelstva.
A co na to představitelé české politiky? V relaci Českého rozhlasu ze dne 16. června 2025 na otázku moderátora:
„Sdílí Česko pozici Mezinárodní agentury pro atomovou energii, že útoky na jaderné provozy jsou nepřípustné?“
odpověděl náměstek ministra zahraničí Kozák (ODS) tako:
„Útoky na jaderné provozy jsou nepřípustné. Je potřeba zničit ta zařízení, která vedou k tomu, aby se daly vyrobit jaderné zbraně.“
Tedy žádná výzva směrem k Izraeli, aby dodržoval mezinárodní právo a okamžitě zastavil vojenské operace. Přitom ve vztahu k jiným zemím je naše diplomacie daleko ostřejší, což je opět důkazem dvojího metru naší současné vlády (ODS, KDU-ČSL, TOP09, STAN).
K aktuálnímu vojenskému zapojení USA na straně izraelského agresora vyjádřil premiér Petr Fiala (ODS) dokonce pochopení s poukazem na to, že jde o snahu zabránit vývoji jaderných zbraní. Že ale nejde jenom o íránský jaderný program vcelku jasně vyjádřil izraelský premiér Benjamin Netanjahu, který prohlásil:
„Cílem izraelské operace je neutralizovat jadernou i raketovou hrozbu. Na cestě k tomuto cíli také vytváříme podmínky pro vaše osvobození [míněno Íránců]. Nastal čas pro sjednocení se pod společnou vlajkou a bojovat za svobodu proti zlému a represivnímu režimu.“
Jde tak tedy také o snahu vyvolat v Íránu jednu z dalších barevných revolucí, a tedy o vměšování se do vnitřních záležitostí Íránu.
Současnou agresi Izraele a USA vůči Íránu je potřeba odmítnout, stejně jako genocidní izraelskou politiku vůči palestinskému lidu.
Kateřina Konečná:
Evropská unie i vláda České republiky trpí selektivní slepotou vůči Izraeli. Nevidí zlo, neslyší zlo. Místo mlčení a přehlížení zločinů by měly konečně vyhlásit zbrojní embargo na Izrael. Za tohle se skutečně stydím.
Video zde: (14) Facebook
Ondřej Dostál:
STANaři jsou neklidní
V průzkumech jsou už jednociferní, a to ještě nezačal soud projednávat DOZIMETR... Teče jim do bot. Na dnešním zastupku Plzeňského kraje vytáhl Bernard (STAN) Foltýnovu komunikační kartu ("Zrádci!Kolaboranti!"). Označil jsem ho za klauna a šaška, protože byl líný počkat si na bod "Různé" a zapatlal to do debaty o průšvizích Domažlické nemocnice. Chudák předsedající Farhan (ANO) se nestačil divit
Komentuji:
Zaprvé: Připomenout desetimiliony obětí 2.světové války bylo potřebné, a to i proto, že nám Danuše (STAN) tvrdila, že prý ČR osvobodili jen Američané. Opomenula statisíce padlých za naši svobodu z řad vojáků Rudé Armády. Díky Bernardovi, že nám tuhle jejich ostudu připomněl - zvlášť v Plzeňském kraji, kde vedla za Rokycany demarkační linie a kde je pěkný pomník... Položit květiny k hrobu Neznámého vojína v Moskvě bylo správné a kromě nás pěti europoslanců to tak viděli i státníci reprezentující polovinu světové populace, delegace Číny, Indie, Vietnamu, Brazílie a mnoha dalších, z EU bohužel jen pan premiér Robert Fico.
Zadruhé: Josef Bernard není zrovna ideální "morální maják". Zatímco většina občanů si v ´89 vycinkala klíči dobrý pocit a utahování opasků, učně Pepíka Bernardů katapultovaly dějiny do byznysu s kyperskými společnostmi a trestně stíhanými manažery Mostecké Uhelné, no a ani na Škodě Transportation zrovna nezchudnul (https://denikn.cz/.../kyperske-obchody-noveho-poslance.../). Nezávidím, takhle se tady holt žilo. Ale STANaři, na morální apely příště použijte radši tu Danuši, byť s koňolampou a kauzou prodeje doktorátů.
Zatřetí: Naučme se slovo "deeskalace" aneb snižování napětí. S cizími státy si navzájem neničíme pomníky a navštěvujeme oslavy společné minulosti. Jednak je to slušné a jednak, pragmaticky, je to lepší než po sobě střílet raketami. Notabene když my skoro žádné nemáme. Zrádce a kolaborant je ten, kdo z vlastní země dělá pěšáka v cizí velmocenské válce, kde bychom byli leda obětování jako kanonenfutr. Bohužel, (pro)vládní internet je takových plný. Sami ale na frontu nejdou...
Začtvrté: Kdo si nevšiml, právě se rozjíždí VELKÁ válka na Blízkém východě mezi USA, Izraelem a Íránem. Víte, co to znamená pro dostupnost a ceny ropy a zemního plynu? Průšvih, ještě větší než dosud. Slováci a Maďaři už s Rusy o dodávkách dávno jednají, Rakušané plánují obnovu odběru po konci konfliktu, dokonce poslanci německé vládní SPD sepsali memorandum o obnově vztahů s Ruskem. Kdo jiný, než byznysman Bernard by měl chápat, že s dostupnosti energií stojí a padá průmysl? Kde je chce brát? Od Trumpa, který chystá pro EU leda celní válku a hodlá si přetáhnout evropský průmysl do USA? Hm...
Zapáté: Některých STANařů si docela vážím, protože jsou slušní, třeba náměstek hejtmana Pavel Čížek. Jeho komentář o spolupráci s Ukrajinou (viz záznam) chápu, není sám, kdo předpovídá, že budeme obnovovat Ukrajinu, investovat tam, a na jejích hranicích vyroste nějaká železná opona Západ vs. Brics. je to možné. Já však vidím jako pravděpodobné, že na Ukrajině dojde ke změně, stane se čímsi jako je dnes neutrální Gruzie, bude ji obnovovat spíš Čína než EU, a do deseti let bude trendem obchod od střední Evropy přes Ukrajinu, Rusko až po Čínu. Toto není fakt, ani názor, dokonce ani přání, ale predikce. Může se ukázat správná či mylná. Rád budu debatovat slušně a věcně o tom, jak se odhady budoucnosti vyvíjejí, čí je správný a čí je mylný (ten můj je založen např. na přednáškách Jeffreyho Sachse zde v EP, či třeba odhadu analytiků JPMorganChase (https://www.jpmorganchase.com/.../jpmc-cfg-russia-ukraine...). Ale nemá smysl si pro to nadávat do zrádců a kolaborantů.
A zašesté: Uznávám kritiku kolegů zastupitelů, např. Davida Procházky (ANO), že hospodské hádky na zastupitelstvo nepatří, ani nadávky do kolaborantů či šašků. Souhlasím, je to tak, jen konstatuji, že jsem si ani tentokrát nezačal...
Zdroj:
https://www.novinky.cz/.../domaci-jste-zradce-a...
Rozsudek v kauze Čapí hnízdo za mne moc nemění. Důvody:
Schopnost AB "přivlastnit" si cizí majetek známe už od privatizace Agrofertu/Petrimexu, díky níž je tím, čím je. Jako mnozí jiní - Bakala s OKD a hornickými byty, Šídlův šafář Dobrovský s Mosteckou uhelnou, a mnoho dalších "kapitánů české privatizace"... Čapák je proti tomu detail. Že nabytí obřích, do té doby veřejných majetků spekulanty v 90tkách bylo legální, kdežto Čapák nejspíš ne? Formálně zajisté; Ale bohužel v revolucích nejen dějiny, ale i zákony píší vítězové. Naše současná "privatizační šlechta" napříč politickými stranami a jejich sponzory, pravdoláskaře nevyjímaje, je toho důsledkem.
Čapí hnízdo je "za buráky" i v kontextu zdravotnictví. Na pár kliknutí jde najít násobně zajímavější peníze, které si poslali zdravotničtí oligarchové do svých klinik z veřejných pojišťoven, od Babiše až po poradce Fialy. Za legalizaci a nekontrolovatelnost těchto procesů "vděčíme" ministrům od Julínka resp. Marka Šnajdra (ODS, Dozimetr) po Vojtěcha et consortes. 50mil. za Čapák? Na vrcholu COVIDu běžně vyhučelo na PCR testech dvakrát tolik ZA DEN, k radosti jejich provozovatelů. Čapák je detail.
Právně jde o zneužívání evropských dotací, ale což na tomhle nestojí celá současná garnitura EU, s dotacemi "zeleným neziskovkám", které za granty makaly na špinění politických oponentů "Grýndýlu"? Potřebujeme razantní změnu politiky, kterou jedna extrémně medializovaná kauza nezmění, nutná je změna přístupu "na makroúrovni".
Politicky je to o ničem taktéž. Pokud Babiše nejmenuje prezident premiérem "kvůli trestnímu stíhání", nebo s Babišem nebude chtít jít do vlády svatý STAN či SPOLU, no a co? To je přece smyslem existence Havlíčka...
Spolupracovat s trestně stíhaným Babišem či ne? Odpověď je věcí analýzy menšího zla. Nedostat se do války, udržet státní suverenitu ČR v zahraniční politice i ekonomice, přitlačit na zdanění spekulativního kapitálu a daňových úniků do zahraničí - v těchto klíčových otázkách bude nutno hodnotit, zda je menším zlem oligarcha a byznysman Babiš, nebo oligarchové a byznys za pětidemolicí. Pokud si chcete toto těžké rozhodování usnadnit, volte SKUTEČNOU opozici, za níž nestojí ŽÁDNÝ oligarcha.
PS: Výše uvedené názory a pozice jsou ryze moje osobní. Jsou zdrojem mých osobních politických kroků a rozhodnutí při výkonu mého stávajícího mandátu. Ve věci hodnocení "otázky menšího zla" jsou však jen jedním z mnoha hlasů na opoziční scéně.
VOLNÝ Blog:
23.6. VELKÁ ESKALACE! ÍRÁN ODPOVÍDÁ ÚDER, PUTIN PŘEDSTAVUJE ZÁVAŽNOU HROZBU PRO IZRAEL A NÁS - Redacted
Video zde: (15) Videoportál | Facebook
Tonda Nekvapil:
Trochu jiný pohled na USA a EU a to pod Falešnou Vlajkou
Následující text napsal můj přítel Ljubomír Ivanov z Bulharska. Má výrazně kritický pohled na politiku Spojených států amerických, Evropské unie i současné izraelské vlády – daleko ostřejší, než je ten můj. V mnohém s ním souhlasím, v něčem bych polemizoval, ale myslím si, že stojí za to jeho názor vyslechnout v plném rozsahu.
Proto zveřejňuji jeho článek tak, jak mi ho předal – přeložený do češtiny, bez úprav. Text je politicky vyhraněný, ale opírá se o historická fakta a logické souvislosti, které podle mého názoru mohou čtenářům nabídnout jiný úhel pohledu, než jaký se běžně objevuje v médiích.
Pod Falešnou Vlajkou
„Ne, USS Nimitz nebude zničenej v operaci pod falešnou vlajkou“ – Falešná vlajka: Když historie není jen repríza, ale rovnou scénář
Když impérium chce válku, málokdy čeká, až na něj někdo zaútočí. Spíš si to naaranžuje samo. Za posledních 150 let si USA a Británie nevybudovaly jen politickou a vojenskou nadvládu, ale rovnou tradici strategickýho podvodu. Klíčový voenský zásahy a geopolitický zlomy předcházely provokace, naaranžovaný útoky a manipulace s veřejným míněním.
Spojený anglosaským původem a společnýma zájmama, Washington a Londýn už mockrát použily operace pod falešnou vlajkou – akce, co vypadaly, jako by je provedl nepřítel, ale ve skutečnosti je naplánovali a provedli „naši“. Cíl je jasnej: najít si legitimní záminku na válku, represe nebo svržení režimu.
Od Kuby přes Vietnam, od Bagdádu po Damašek, cesta k válce často nevede přes pravdu, ale přes chytře vymakaný operace. A jestli nás historie USA a Británie něco naučila, tak to, že pravda vždycky vyjde najevo až moc pozdě – až když jsou mrtví sečtený a ropný smlouvy podepsaný.
„Pravda je první oběť každý války,“ řekl už na začátku 20. století britskej politik Arthur Ponsonby. Ironie je, že krátce nato se jeho vlastní země stala průkopníkem v manipulacích, naaranžovanejch útocích a provokacích pod falešnou vlajkou, který sloužily jako záminka pro zásahy, represe a imperiální expanzi.
Dnes, když se svět zase polarizuje a směřuje ke konfliktům, je načase si připomenout, že za demokratickou fasádou Británie – plnou řečí o „právech“, „svobodách“ a „humanismu“ – se skrývá staletá zkušenost se strategickou lží. Londýn nejen že lži používá k ospravedlnění válek; on je navrhuje, vyrábí a nasazuje s chirurgickou přesností, často přes třetí strany, a někdy i proti vlastním lidem.
*Británie – Impérium podvodu*
1. *1940s, Palestina: Bomby a vina na Arabech*
V roce 1946 agenti sionistický skupiny Haganah podle svědectví britskejch důstojníků provedli útoky pod falešnou vlajkou na britský a židovský cíle, který pak připsali arabským extremistům. Britský vojenský zpravodajství vědělo, že některý tyhle akce měly dvojí cíl: vyprovokovat reakci Londýna a podpořit vznik židovskýho státu tím, že podkopou legitimitu britskýho mandátu. Tyhle události jsou podrobně popsány v odtajněnejch britskejch archivech a historickejch studiích, který odkrývají složitou síť zájmů a manipulací před vznikem Izraele.
2. *1950s, Keňa: Mau-Mau a „divošství“ jako záminka*
Při potlačování „Mau-Mau povstání“ britský síly mučily, popravovaly a aranžovaly útoky, který připsaly keňským povstalcům. Později se ukázalo, že některý útoky na evropský farmy organizovaly provládní polovojenský jednotky, aby ospravedlnily zavedení koncentračních táborů (bylo jich přes 100, držely tam desítky tisíc Keňanů). Jak citoval Guardian v roce 2011 jednoho bývalýho důstojníka: „Když jsme chtěli přesvědčit svět, že keňský povstalci jsou barbaři, museli jsme ukázat něco barbarskýho.“ Britská vláda to oficiálně přiznala až v roce 2013, kdy vyplatila odškodný obětem.
3. *1948–1960, Malaja: Teror pod taktovkou Londýna*
Během „Malajský krize“ MI6 organizovala útoky, který připisovali komunistickým partyzánům, aby ospravedlnila represe proti čínský komunitě a zavedení stannýho práva. Zajatý bojovníci později vypověděli, že je trénovali Britové a pak je pustili do džungle s jasným úkolem vyvolat reakci. Tenhle konflikt byl ukázkou „špinavý války“, kde propaganda a manipulace byly stejně důležitý jako vojenský akce.
4. *1953, Írán: Operace „Boot“ – Převrat pod krytím*
MI6 spolu s CIA (operace „Ajax“) svrhly demokraticky zvolenýho premiéra Mohammeda Mosaddegha poté, co znárodnil britskej ropný sektor. Součástí plánu bylo najímání žoldáků, co se vydávali za komunisty, podpalovali mešity a vyvolávali násilí, aby vytvořili dojem „chaosu“ a potřeby vojenskýho pořádku. Agent CIA Kermit Roosevelt (vnuk Theodora Roosevelta) později přiznal: „Britové byli géniové za tím scénářem. My jsme jen dodali prachy.“ Tenhle převrat měl dlouhodobý dopady na vztahy Íránu se Západem.
5. *1969–1998, Severní Irsko: Vraždy přes prostředníky*
Britský služby (hlavně MI5) byly opakovaně obviňovány, že infiltrovaly loajalistický polovojenský skupiny (UDA, UVF), který útočily na katolíky a pak to sváděly na mezietnickou nenávist. Vyšetřování v Irsku ukazují, že některý akce prováděli lidi s vazbama na MI5, aby zdiskreditovali IRA nebo posílili podporu britský přítomnosti. Příkladem jsou útoky v Dublinu a Monaghanu v roce 1974, kde zemřelo 33 lidí. Svědectví spojují loajalistický skupiny s tichou podporou britskejch služeb, ale vyšetřování bylo Britama blokovaný dodnes. Michael Mundy, bývalej člen UVF, v dokumentu BBC z roku 2005 řekl: „Britská armáda nebyla jen pozorovatel. Byli součástí těch vražd.“
6. *1982, Falklandská válka: Manipulace informací a možná provokace*
Ve válce mezi Británií a Argentinou o Falklandy, i když není oficiálně potvrzená operace pod falešnou vlajkou, někteří analytici poukazují na podezřelý okolnosti. Spekuluje se, že MI6 schválně ignorovala zpravodajský info o plánovaný argentinský invazi, aby Británie mohla odpovědět vojenskou mobilizací a posílit národní prestiž Thatcherový vlády. Kromě toho byly médiem šířeny manipulovaný narativy, včetně fám o zvěrstvech argentinský armády, který většinou zůstaly nepotvrzený. I když to není přímá „falešná vlajka“, spadá to do kategorie povolený provokace s propagandistickým efektem – důležitej nástroj ve stejný kategorii.
7. *1970s–1990s, Severní Irsko: Operace pod „vnitřní falešnou vlajkou“*
Během tohohle období byli SAS a MI5 obviňovaný, že prováděli operace, kde jejich agenti pod krytím vyvolávali akce, který měly zdiskreditovat různý frakce a udržovat napětí. Cílem bylo ospravedlnit stálou vojenskou přítomnost a kontrolovat narativ konfliktu.
8. *2018, Británie: Novičok nebo nový scénář?*
Otrava bývalýho ruskýho agenta Sergeje Skripala a jeho dcery v Salisbury se změnila v mediální šílenství. Bez nezávislýho soudního procesu Británie označila Rusko za viníka, vyhostila diplomaty a mobilizovala NATO. Přitom medicínský experti zpochybňují, jak oběti přežily kontakt s „smrtelným nervovým jedem“, a Rusko nemělo jasnej motiv, protože Skripal byl už dávno vyměněnej. Britská vláda nedovolila nezávislý vyšetřování. Politickej efekt ale byl splněnej: sankce, diplomatický střety, posílení NATO. I bez pevnejch důkazů byl případ použitej k urychlení sankcí proti Moskvě a mediálnímu nahřívání nový Studený války.
9. *Účast v operaci „Gladio“ a síti teroru v Evropě*
MI6 byla aktivní v operaci NATO „Gladio“, která vytvářela sítě krajně pravicovejch „spících buněk“ v Evropě proti „komunistický hrozbě“. V Itálii, Německu a Belgii byly teroristický útoky na civilisty připisovány levicovým skupinám, ale pozdější vyšetřování ukázaly, že šlo o inscenace. Vincenzo Vinciguerra, bývalej člen Gladia, v rozhovoru pro BBC řekl: „Museli jsme přimět lidi, aby se obrátili na stát pro ochranu… a báli se levice.“ MI6 je podle badatelů (včetně Daniela Gansera, autora „Tajných armád NATO“) klíčovým koordinátorem těchle sítí. Příkladem je masakr v Bologni (1980, 85 obětí), kterej byl dlouho připisovanej levicovým radikálům, ale později se ukázalo, že šlo o akci krajně pravicovejch agentů s tichou podporou západních služeb.
*Americkej rukopis: Divadlo a beztrestnost*
1. *1898, Španělská Kuba: „Pamatuj na Maine!“ – Začátek imperiální lži*
15. února 1898 exploduje křižník USS Maine v přístavu Havana. I když dodnes nejsou jasný důkazy o příčině, americký tisk – pod palcem lidí jako William Randolph Hearst – obvinil Španělsko, a heslo „Remember the Maine, to Hell with Spain!“ rozpoutalo válečnou horečku, která vedla k Španělsko-americký válce. O dekády později vyšetřování námořnictva uzavřelo, že výbuch byl nejspíš vnitřní – ne útok. Ale válka už byla vyhraná. USA zabraly Kubu, Portoriko, Filipíny a Guam. Pravda byla fuk. Moc byla zajištěná.
2. *1964, Vietnam: Tonkin – Válka vykovaná lží*
USA tvrdila, že severovietnamský čluny napadly jejich lodě v Tonkinským zálivu. Kongres dal povolení k válce. V roce 2005 NSA odtajnila dokument, kde přiznává: „Žádný útok se ten večer nestal.“ (NSA, 2005). Ministr obrany Robert McNamara později řekl: „Mýlili jsme se. Myslím, že jsme se ve Vietnamu mýlili v hodně věcech.“ (Errol Morris, „Mlha války“, 2003). Výsledek? 58.000 Američanů a přes 3 miliony Vietnamců mrtvých ve válce, která zapálila výmyslem.
3. *1962: „Operace Northwoods“ – Když teror plánuje Pentagon*
Dokumenty operace Northwoods“, odtajněný v roce 1997, ukazují šokující plán: američtí vojenští chtějí provést teroristické útoky na vlastní půdě, včetně výbuchů lodí a vražd civilistů, aby ospravedlnili válku proti Kubě. Dokument říká: „Můžeme vyhodit americkou loď v zálivu Guantánamo a obvinit Kubu… Seznamy obětí v amerických novinách by vyvolaly užitečnou vlnu národního rozhořčení.“ (Sjednocený výbor náčelníků štábů, 1962). Plán zastavil jen prezident JFK. O rok později byl mrtvý.
4. *2003, Irák: Lež o zbraních hromadnýho ničení*
V roce 2003 USA a Británie tvrdily, že Irák má zbraně hromadného ničení. Colin Powell mával ve své před OSN flaštičkou s „antraxem“ a prohlásil: „Každý moje tvrzení je podloženo zdroji, solidními zdroji.“ (Colin Powell, Rada bezpečnosti OSN, 5. února 2003). Později nazval tuhle řeč „trvalou skvrnou na své pověsti“. Žádný takový zbraně se nenašly. Válka ale začala. Přes 1 milion Iráků zemřelo, země se propadla do chaosu a ropné koncese si rozdělili „osvoboditelé“.
5. *2013 a 2018, Sýrie: Chemický zástěrka*
V roce 2013 USA hrozily údery na Sýrii kvůli údajný chemický útok v Ghoutě. Rusko tvrdilo, že šlo o inscenaci povstalců. Zásah byl na poslední chvíli odvrácený ruskou diplomacií. V roce 2018 podobný útoky v Ghoutě a Doumě daly záminku k okamžitým úderům USA, Británie a Francie. O rok později unikly interní dokumenty OPCW, podle kterých byli experti cenzurovaní a data manipulovaná. Závěry byly přepsaný, aby podpořily intervenci. Whistleblower z OPCW v roce 2019 řekl: „Zpráva OPCW o Doumě byla přepracována, aby podpořila předem určený závěr.“
*Izrael – z oběti na predátora*
Samozřejmě, ani Izrael není žádný nováček. Operace pod falešnou vlajkou jsou součástí arzenálu izraelských služeb už od dob před vznikem státu. Často sloužily k manipulaci mezinárodního mínění, ospravedlnění agrese nebo destabilizaci nepřátelských společností, hlavně v arabském světě.
1. *1954, Egypt: Operace „Suzana“ (Lavonova aféra)*
Izraelský služby (Áman) naverbovaly skupinu egyptských Židů, aby provedli bombový útoky na západní cíle – kina, knihovny, školy – v Egyptě. Cílem bylo vyvolat dojem, že Egypt není bezpečný, a zmařit odsun britských vojsk ze Suezskýho průplavu. Útoky proběhly, ale bez obětí (spíš sabotáže). Jeden agent byl chycen s bombou. Egypt odhalil plán a zatkastl skupinu. Skandál v Izraeli vedl k rezignaci ministra obrany Pinchase Lavona. Byl to první jasně zdokumentovaný izraelskyý „falešnyý falk“ – namířený proti spojencům, aby udeřil Egypt. Izrael to nejdříve popíral, ale v roce 2005 oficiálně přiznal, že agenti jednali podle pokynů.
2. *1950–1951, Irák: Operace „Alef-bet“*
Izrael chtěl masovou emigraci iráckých Židů, ale tamní komunita byla dobře začleněná a nechtěla odjíždět. Mossad tedy zorganizoval bombový útoky na židovský cíle v Bagdádu a Basře, aby vyvolal pocit antisemitické vlny. Výsledek? Přes 120 000 iráckých Židů emigrovalo do Izraele. Izrael účast popírá, ale v 70. letech irácký vyšetřování a americký diplomaté potvrdili, že některý útoky provedli izraelští agenti. I někteří bývalí izraelští činitelé to naznačili. Tyhle operace pod falešem proti vlastním Židům pomohly prosadit demografickou strategii.
3. *1990, Kanada/Belgie: Vražda Geralda Bulla*
Kanadský inženýr Gerald Bull pracoval na „superzbrani“ pro Irák – projekt „Babylon“. Byl zabit pěti ranami v Bruselu. Izraelský služby jsou hlavní podezřelý, ale zakryly svou účast a šířily dezinformace, že za vraždy stojí íránský nebo irácký agenti. Klasickejý rukopis – zakrývání přesmaňování na jinýho viníka.
4. *1990–2010, Arabský země: Falešný pasy a operace*
Izrael opakovaně používal cizí pasyillage, aby agenti Mossadu mohli provádět akce v zahraničí a pak zmizet, přičemž „stopy“ vedly k třetí straně – vraždy, únosy, ataky. Příklad je vražda Mahmúda al-Mabhdúha (Dubaj, 2010), kde izraelští agenti, převlečení za evropské turisty s falešnými pasy, zabili palestinského velitele. Stopy vedly k Británii a Německu – dokud Dubaj nezveřejnil záběry z kamer a neodhalil Mossad.
5. *2023, Gaza: Současný pochybnosti: Hamas, Gaza a „červený linie“*
I když nejsou přímý důkazy na „falešku“ v konfliktu 2023–2024, spousta analytiků se ptá: „Jak izraelský služby, považovaný za jedny z nejlepších, ‚prospaly‘ útok z 7. října 2023?“ Nešlo o povolenou provokaci, využitou jako záminku k totálnímu zničení Gazy? Tyhle otázky zůstávají bez jasný odpovědi, ale vyvolávají pořádný debaty.
*Proč je to důležitý dneska?*
18. června 2025 americký časopis „The National Interest“ vydal článek s názvem „Ne, USS Nimitz nebude zničený v operaci pod falešnou vlajkou“. Takovýhle předemý obrana – s posměšným tónem – budí podezření: pokud to není reálná možnost, proč se to vůbec probírá na veřejnosti? Tvrzení reaguje na neurčitý online fámy. Co je zajímavý, je horlivost, s jakou se oficiální mluvčí snaží tuhle myšlenku „zabít“, ještě než se rozvine. Předčasný popírání něčeho, co nikdo údajně neplánuje, jen přilévá olej do ohně.
Historický případy jasně ukazují, že USA, Británie a Izrael nejen že jsou schopný, ale mají dlouhou tradici v používání provokací k legitimizaci vojenských akcí. V kontextu rostoucího napětí s Čínou, Íránem a Ruskem je úplně reálný předpokládat, že podobnej scénáář by mohl být znovu použitý – tentokrát možná ve větším měřítku a cyničtěji. Znalost týhle historie je klíčová pro kritický pohled na současný konflikty a geopolitický manévry.
Vidlákovy Kydy:
Divím se…
Ukrajina má právo vstupovat do NATO, pokud by chtěla atomovku, má na to taky právo a nějací blbí Rusáci do toho nemají co mluvit, bo Ukrajina je hrdý, svobodný a suverénní stát. Navíc, jsou to teď naši nejlepší kamarádi a mezinárodní právo je to, co prospívá nám a škodí Putinovi. Dlouhé roky jsme varovali před tímto postojem, protože Rusko se s tímto výkladem rozhodně neztotožňuje a na svém předpolí nic podobného nedopustí a když to nepochopíte, budete mít válku.
Ti stejní, kteří křičeli o právu Ukrajiny na vstup do NATO i na jaderné zbraně, ti teď křičí, že Írán toto právo nemá a je dobře, že jeho ambice někdo zarazil. Být hrdým a suverénním státem totiž můžete být jen se souhlasem Spojených států. Pokud tento souhlas nemáte, jste součást osy zla a na obohacování uranu prostě nemáte nárok a když to nepochopíte, budete mít válku…
Doba unipolární (neboli imperiální) má (kromě spousty nevýhod pro porobené) i jednu výhodu. Impérium si prostě dokáže prosadit svou. Výpravy proti vzbouřencům jsou krátké, tresty exemplární a i když není žádný med, poslouchat císaře, poslouchají ho nakonec všichni a je mír. Multipolární svět je svět, kde si každý dělá co chce a každý druhý s tím mám problém. Multipolární svět je to, co se teď právě děje.
Před dvaceti roky měli Američané ještě dost sil do toho Iráku napochodovat a pokusit se tam zavést svoje pořádky. Stejně tak v Afghanistánu. Svoje pořádku už zavést nedokázali, ale boty jejich pěchoty ještě prochodily celou zemi. Dnes USA dokáží použít svoje protibunkrové bomby a pak ohlásit absolutní úspěch a zničení íránského jaderného programu, ale žádná pěchota, která by to zkontrolovala, se nikde nehromadí a nikdo to ani neplánuje. Imperiální pokračování politiky jinými prostředky se v podstatě změnilo v nájezdy.
Írán dneska v odvetě amerického útoku zasáhl základnu USA v Kataru. Leckdo se šklebil nad bezzubou reakcí, ale najednou se nedá letět do Dubaje ani do Emirátů… Jak dlouho si tyto státy mohou dovolit, aby tam nejezdili zazobaní turisté? Jak dlouho vydrží tamní ekonomika založená na solidnosti? Za jak dlouho se v Dubaji propadnou ceny nemovitostí?
Mám jednoho čtenáře, který mi před čase poslal bustu Donalda Trumpa, kterou vyrobil po jeho zvolení. Dal jsem si ji do pracovny. Tento Donald má v rukou bombu. Bylo to velmi věštecké dílo. Dostal jsem pak ještě několik kopií, které rozdávám těm, kteří ke mě přijdou v dobré vůli.
Nikdy jsem neměl radost z toho, že Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Upozorňoval jsem, že to udělá a upozorňoval jsem, proč to udělá a upozorňoval jsem, že je na delší straně páky, ale radost jsem z toho rozhodně neměl a odmítám se v této válce ohánět nějakou spravedlností či napravením historických křivd. Necítím žádné potěšení, když se staré křivdy napravují vytvářením nových.
Stejně tak nemám žádnou radost, že Izrael zaútočil na Írán. Jsem schopen vnímat důvody, proč to udělal a jsem schopen vnímat pozici Donalda Trumpa, ale nemyslím si, že to nějak zlepší náš svět. Naopak. Vidím, jak se splachují do záchodu poslední zbytky mezinárodního uspořádání vzniklého z výsledků Druhé světové války a spolu se strachem z USA odchází i respekt. Když končí uspořádání vzniklé z jedné války, začíná se zadělávat na novou válku. Ne, nemusí to být válka vysoké intenzity. Írán v Kataru ani v Emirátech vlastně nemusí nic trefit. Stačí, že tam bude uzavřený vzdušný prostor…
Íránský prezident jel v pondělí do Moskvy. Co bude řešit s Putinem? Jednoduché otázky – co udělá Rusko, když Írán udělá Američanům a Izraelcům to a to? Co udělá Rusko, když Izrael udělá Íránu to a to? Co udělá Rusko, když Američané udělají toto a toto? Začíná svět, kdy si včerejší spojenci budou vrážet kudly do zad, včerejší smlouvy budou zítra neplatné a kdy povedete války, ale zároveň budete obchodovat a bomby na vaše hlavy dopraví drony plné komponentů z vaší vlastní továrny…
Já se nedivím, že Ukrajinci odmítají mobilizaci a dělají všechno pro to, aby se vyhnuli frontě. Nedivím se, že Íránci křičí „smrt Chameneímu.“ Nedivím se, že Izrael bojuje proti Hamásu a zároveň probíhají masové demonstrace proti této válce a vlastně už se ani nedivím, že Svatá Gréta pluje Palestincům na pomoc a Izraelci ji pak letecky deportují domů. A co je nejhorší, já už se vlastně ani nedivím tomu, že Hamás udělá nájezd na Izrael a vraždí při tom všechno, co se pohne.
Já už se jen divím, že přes masový příliv uprchlíků je v Německu ještě pořád relativní klid a je tam klid i přes ty desítky útoků nožem denně. Divím se, že se ve Francii ještě mluví francouzsky a nehoří jim půlka území při islamistickém povstání. Divím se, že Británie ještě pořád není chalífát, i když k tomu má nakročeno. Divím se, že lidem u nás je to všechno jedno, byť se za poslední čtyři roky všechny problémy značně přiblížily k našim hranicím.
Divím se, že se budeme zavazovat k pěti procentům HDP na zbrojní výdaje, které díky grýndýlu budou vlastně méně než jedno procento před deseti lety. Divím se, že budeme vyhazovat největší částku v dějinách této země z okna za zálohy na zbraně, které nejspíš ani nepřijdou, protože mezi spojencem a nepřítelem je rozdíl už jen pár měsíců a jedny volby. Divím se, že už jsme otupěli, protože před dvěma roky jsme plnili Václavák kvůli daleko menším hříchům této vlády.
Divím se, že jsme, ústy našeho kinderministra zahraničí, henta hrdá, nezávislá a suverénní země, která ale nemá žádnou jinou ambici než poklonkovat mocným a platit jim za jarlyk stále rostoucí mírový tribut.
Divím se, že politiku neposlušnosti tady deklaruje jen politická Popelka – hnutí STAČILO! Přesto se odvažuji doufat, že se staneme novým Táborem i Orebem, protože se opíráme o ty stejné Čechy, kteří v nouzi nejvyšší zatnuli zuby, naházeli peníze do kádí či je poslali na stavbu Národního divadla. Elity u nás vždycky přišly až nakonec. U nás se začíná po krejcarech. Jsme na to připraveni.
Odvažuji se doufat, že rozbouřené vody mezinárodní politiky nám mohou umožnit i nějaké výdobytky a chci věřit, že tento národ ještě neřekl poslední slovo. Chci věřit, jsme ještě neztratili v sebe víru a od malých cílů se znovu vzepneme k těm velkým. Věřím, že v době, kdy se velký svět rozpadá na prvočinitele, bude se náš malý národní svět sjednocovat. Věřím, že nám ještě zůstaly pracovité ruce, i když už poněkud zestárly a mladým jsou pro smích.
A tomu zbrojení o pěti procentech HDP = čtvrtině státního rozpočtu řekneme STAČILO!
Michal Prešinský:
Už sa ozvali naše mediálne hviezdičky z radov "odborníkov"? Aký dôkaz ešte potrebujeme, aby sa začalo konať? (p. Kotlár - starší, ale nesmí se zapomínat!!! - pozn. správce webu)
Video zde: (15) Videoportál | Facebook
Petra Prokšanová:
Poslechněte si alespoň část vyprávění o bojích ve Stalingradu od přímého účastníka této rozhodující bitvy
Marie Michailovna neváhala ani vteřinu, aby se sotva plnoletá s Rudou armádou vydala na západ osvobodit naši vlast od německého nacismu. Dnešní mocní se jí teď odvděčují tím, že pomníky jejím padlým spolubojovníkům rozřezávají a schovávají do depozitů. Tváří tvář této hrdince je mi za ně stydno!
Naštěstí jsou ale i Češi, kteří nezapomínají. V den 84. výročí začátku Velké vlastenecké války proběhla v Krasnogorském muzeu slavnostní ceremonie k uctění výjimečné válečné veteránky Marie Michailovny Rachlinové (101 let!). Na setkání byla veteránka oceněna vyznamenáním z rukou generálního tajemníka KSČ Romana Blaška.
Marie Michailovna Rachlinová se během druhé světové války statečně podílela na osvobozování Československa jako zdravotní sestra rychlé pomoci přímo na bojišti. Její odvaha a obětavost, včetně nasazení během bitvy o Stalingrad, se staly symbolem nezdolnosti a lidskosti v těžkých válečných podmínkách.
Video zde: (15) Facebook
David Pavlorek:
JEŠTĚ VĚTŠÍ SKANDÁL EVY DECROIX
V minulém týdnu došlo k definitivnímu potvrzení skutečnosti, že Eva Decroix neoprávněně používá titul Mgr., ač k jeho využití nedisponuje potřebným vzděláním. Tuto skutečnost už potvrdilo i MŠMT.
David Pavlorek, jenž má tuto problematiku ve své gesci, k tomu uvedl toto:
„Paní Decroix český akademický titul nemá, předpokládám, že žila v poměrně rozšířeném omylu, že nostrifikací se získává český titul. To opravdu ne, je na to i judikatura, zejména rozsudek Městského soudu v Praze čj. 8A 154/20136–81-84 ze dne 28. 4. 2017 o tom, že uznáním rovnocennosti zahraničního vysokoškolského studia se člověk nestává absolventem české vysoké školy."
Pamětníci si možná ještě vzpomenou na to, jak byl kdysi k rezignaci tlakem médií a veřejnosti donucen Mgr. Jan Kalvoda, jenž neoprávněně používal titul JUDr..
No, Evička nemá ani toho magistra...
Nicméně to zdaleka není to nejhorší!
Podle všeho to totiž vypadá, že paní Decroix nesplnila ani zákonné předpoklady k tomu, aby byla zapsaána jako advokátka u České advokátní komory.
Jednou z nezbytných podmínek pro získání možnosti vykonávat advokátní praxi je totiž "ukončené magisterské studium v oboru právo na právnické fakultě v ČR nebo uznávaný ekvivalent v zahraničí.".
Eva Decroix však magisterským stupněm vzdělání nedisponuje. Francouzským ekvivalentem této úrovně vzdělání je titul Master 2, nikoliv Master 1.
Ostatně tuto skutečnost vám po položeném dotazu zodpoví umělá inteligence, a to jak Chat GPT, tak i Grok.
Jak je tedy možné, že paní novopečenou ministryni zapsala do svých řad Česká advokátní komora, a to navíc s titulem "Mgr.", jež zcela prokazatelně využívá paní Decroix neoprávněně?
Tohle je skandál jako vrata! Aby totiž někdo vykonával advokacii bez dosažení potřebného vzdělání, to je u nás absolutní novum, se kterým jsem se ještě nikdy nesetkal.
Ostatně titul Master 1 nepostačuje ani pro výkon advokátní profese v samotné Francii (viz obrázek níže)
Suma sumárum - Eva Decroix neoprávněně používá titul Mgr. a nadto nesplňuje zákonné kvalifikační předpoklady pro výkon advokacie v ČR.
Jak je tedy možné, že ČAK Evu Decroix do seznamu advokátů zapsala? Bylo to pouhé pochybení, nebo někdo vlivný (například její mentor Pavel Blažek) "zatlačil" na správném místě? Jak to, že paní Decroix vůbec o tento zápis požádala, když si zcela jistě byla vědoma skutečnosti, že s titulem Master 1 nemůže advokacii vykonávat ani v samotné Francii?
Už zase samé otázky...
Bez ohledu na odpovědi může být jedinou možnou reakcí okamžitá demise Evy Deroix a její odchod z vysoké politiky.
Lháři a podvodníci s tituly v ní totiž nemají co pohledávat.