Tak, jak se čtyřleté období současné vládní koalice nachyluje ke svému konci, stává se zřejmé, že sociální demokraté, hnutí ANO a lidovci »hrabou na sebe«. Jednotliví členové vlády i koaliční strany stále častěji dávají přednost osobním a stranickým zájmům i za cenu vyloženého poškozování České republiky a jejích občanů.
Rozhádanost koaliční vlády bije do očí. Předseda vlády Bohuslav Sobotka kudy chodí, okopává kotníky místopředsedovi vlády a ministru financí Andreji Babišovi. Vyčítá mu, naposledy i za použití hospodských výrazů, že »ojebal stát«, když se vyhnul zaplacení nemalých částek na daních z výnosů svého podnikání. A Babiš mu nezůstává nic dlužen. Spoluodpovědnost premiéra a předsedy ČSSD za vytunelování mnohamiliardového majetku státu a za kritický stav Ostravsko-karvinských dolů přesahuje výší škod všechno, čím si zatím na úkor České republiky a veřejných financí pomohl Babišův Agrofert a Babiš sám.
Veřejné předvolební přísliby premiéra, že stát zasáhne proti těm, kdo tunelují OKD, a že vláda opraví nemravný zákon o stotřicetičtyřmiliardovém státním daru nenasytnému římskokatolickému kléru, se opět ukázaly lživé. Za poslední tři roky se ale zdiskreditovalo i Babišovo ANO, když předvedlo, že jeho lidem jde přetahovaná o politické kšefty stejně dobře jako sociálním demokratům a lidovcům a že »makají« pro republiku stejně mizerně jako jejich koaliční partneři.
Přijmout kvalitní zákon o prokazování původu velkých příjmů a majetku se za celé tři roky vládnutí vypečené koalice nepodařilo. A to ze stejných důvodů, z jakých takový zákon dříve odmítaly přijmout prokorupční ODS a TOP 09. Sporný lex Babiš, který by měl omezit podnikatelské aktivity a parazitování členů vlády na výhodách plynoucích z funkcí ve státní správě, je spíš pro smích. Lidovecký ministr Jurečka ve stopách mnoha jiných už dříve naznačil únikovou cestu – svůj podnik převedl na manželku, které »jen vypomáhá«.
Ani lidovecký předseda Pavel Bělobrádek nijak nevyniká. Jen jeho přízeň sudetoněmeckému landsmanšaftu stojí za pozornost. I v tom jej ale značně překonává nejsvéráznější vládní figura, která demonstruje nejen pohrdání právním řádem poválečné republiky. Lidovecký ministr kultury Daniel Herman jako předseda české odbočky Ackermann Gemeinde, jedné z organizací sudetoněmeckého landsmanšaftu, kudy chodí, v rozporu s historickými fakty vykřikuje, že odsun Němců provinivších se na Československé republice byla etnická čistka.
A pokud premiér Sobotka ještě nedávno prohlašoval, že Česká republika nutně potřebuje sudetské Němce typu Bernda Posselta, pokud odmítl zdanění takzvaných církevních restitucí a ve vládě přicmrndává přednímu exponentovi sudetoněmeckého landsmanšaftu a majetkuchtivé římskokatolické církve, ať se pak nepokouší o námluvy u komunistů. Mohlo by se mu totiž opět stát, že uslyší něco o tom, že není důvěryhodným partnerem pro vyjednávání. Zejména proto, že neví, co je to jednota slov a činů. A také proto, že až odpudivým způsobem poklonkuje jisté zločinecké organizaci, jíž je již řadu let Severoatlantický pakt.
Toho másla na hlavě mají mnozí členové Sobotkovy účelové a nevýkonné koalice víc než dost. Navíc stále osočují jeden druhého. A na poctivou práci pro republiku a občany jim pak času nezbývá. At už konečně neschopné a všeho schopné hlasatele kultu sobectví a peněz v čele s Bohuslavem Sobotkou nahradí lidé ochotní naslouchat názorům druhých a jednat ve prospěch České republiky a jejích občanů. Vím, velmi dobře vím, že právě takoví se nejen v KSČM, ale i v sociální demokracii tu a tam rovněž najdou.