V únoru jsme nejen vzpomínali, tedy Česká televize, na vznik československé samostatné měny po rozpadu Rakouska-Uherska. Její reportérka navštívila i výstavní sál, do něhož, jak připomněla, zájemci mohou vstoupit, i když si vstup musí zamluvit několik měsíců předem.
V první dekádě února jsme se zase dozvěděli, že Česká národní banka rozpouští náš zlatý poklad. Prý nejde o nic neobvyklého. Zlato už nemá cenu »měnovou«. A tak několik »chytrých« bankéřů, kteří svými platy přeskakují mzdu samotného prezidenta, samostatně rozhoduje, kdy budeme, tedy my všichni, o část majetku, tedy zlata, chudší. Namísto něho se ocitnou v trezoru papíry a papírky a zlato se přesune jinam. Tak se tomu stalo za guvernéra Tošovského, a zřejmě se má stát i dnes. Prý nás to tehdy stálo propad 27 miliard korun.
Představuji si ty tisíce obyčejných lidí, kteří po zmíněném převratu a ještě počátkem dvacátých let minulého století přicházeli se svým bohatstvím, aby zvýšili prestiž republiky. Zlaté křížky, prsteny, prstýnky, mince a leccos dalšího se díky nim dostalo do trezorů, nad nimiž prozíravě vládl ministr financí Alois Rašín. Pamatuji i rok 1968, kdy jejich potomci přicházeli na »zlatý poklad republiky« přispět tím, co měli po předcích. Potkal jsem tehdy ženu za války zavražděného novináře Kurta Konrada Vlastu, jak směřovala do Státní banky, aby republice pomohla. Pamatuji i to, jak jsme byli okradeni při rozdělování zbytků zlata, jež nám vzali nacisté a které nám bylo vráceno po složitých vyjednáváních až v roce 1982. Šlo o 18,4 tuny. Mnohem méně, než bylo ukradeno. Vše bylo uloženo do trezorů a těm, kteří se o návrat přičinili, ti nejvyšší potřásli rukou. Bylo to přece pro republiku.
Pak přišli polistopadoví demokraté, se školami absolvovanými za socialismu, a neváhali dohodnout obchod. Němci a Švýcaři potřebovali zlato a my za to dostali dluhopisy! Nemohu se nezeptat, ostatně onu informaci již napsal historik Jaroslav Štrait, jak je možné, že guvernér Tošovský převod podepsal těsně před svým odchodem z funkce a brzy poté se stal ředitelem jedné švýcarské banky? Nikoho nenapadlo, že to může mít souvislost? Mimochodem, jedna švýcarská banka poté uspořádala aukci českých zlatých mincí, při níž dokonce mělo dojít k prodejnímu cenovému rekordu.
Dnes jiné vedení ČNB chce prodat další české zlato. Televizní reportáž se o prodejích nezmínila. Reportérku tento problém nezajímal. Nezbylo než se zeptat - proč asi? Nevím, kdo má zase zálusk na naše národní bohatství, »rodinné stříbro«, pardon zlato. Bude asi dost vlivný a možná, že jako pan Tošovský už má namířeno na ještě lukrativnější post, než je… jmenovat nebudu.