Seminář k nadčasovému a naléhavému filozofickému tématu »Dialektický materialismus v současných společenských vědách« nedávno uspořádal Klub společenských věd. O jeho průběhu a výsledcích jednání jsme hovořili se sociologem Ing. Lubomírem Vackem, CSc.
Jaký byl vůbec smysl takového seminárního jednání?
Důvodů je více. Je to především nutnost intenzivnějšího rozvíjení teorie, z níž politika levicové strany vychází. Potvrzuje nám to běžná praxe. Političtí funkcionáři, kteří znají a ovládají základy teorie společenského vývoje, se podstatně lépe orientují v toku událostí a lépe usměrňují svoji činnost. Filozofie v tom zastává sice obecnou a zprostředkovanou, nicméně centrální funkci.
Za druhé, záměrem semináře byla i snaha pokusit se o zpřesnění výkladu dialektického materialismu. Například v oblasti definice hmoty, nových poznatků v oborech psychologie a neurologie, v interpretaci teorie rozporu, a hlavně při výstižnějším používání pojmů. Prostě šlo o to, formulovat zásadní otázky o platnosti dialektického materialismu v kontextu současného rozvoje společenských věd.
Jednání semináře mělo také zvýraznit nutnost marxistického charakteru poznání společnosti a vymezit se od filozofických směrů a škol současnosti. Především od idealistického pojetí světa v podobě fenomenologie, sloužící liberální politice, a pragmatickému nazírání na svět.
To znamená, že současná filozofie je orientována jinak?
Česká filozofie se dnes věnuje především dějinám filozofie, nezabíhá do podrobností ve vztahu k praxi a k ostatním vědám a zůstává při řešení současných problémů na povrchu, na úrovni jevové stránky věcí, událostí, pojmů.
Rozvoj společenských věd v současnosti stagnuje, vědecká a výzkumná činnost se nejednou setkává s ideologickými tlaky, výstupy mnohých prací jsou deformovány, poznávání zákonitostí a pravidel společenského vývoje se zpožďuje.
Je pozoruhodné, že aktivní antikomunistická fronta proti dialektickému materialismu nevystupuje. Sice se chová ignorantsky, »diamat« nechává bez povšimnutí, jak v médiích, tak na vysokých školách. Tažení proti němu nikdy ani nezahájila.
Zpět k jednání semináře. Které hlavní problémy jste v diskusi řešili?
V dostatečném, ale přece jen omezeném čase nejen filozofové, ale i sociologové, historici, ekonomové, lektoři a výzkumníci věnovali ve svých vystoupeních pozornost celému komplexu »diamatu«, jak zkráceně říkáme. Jednání semináře předznamenal úvod Františka Ledviny, autora knihy Základy marxistické filozofie a předního lektora politického vzdělávání. Jeho bádavé, a také kritické vystoupení přineslo řadu postřehů a dotazů, které prolínaly dalším jednáním semináře. Byly to i závažné připomínky k aplikaci a využití dialekticko-materialistického pojetí politické praxe.
Na začátku diskusních panelů přednesl seriózní pojednání Josef Skála, a to k vývojovým procesům současného kapitalistického zřízení, nazvané Konstanty a proměnné nosných rozporů kapitalismu. Na současné politické situaci dokumentoval aplikaci dialektiky v různých situacích. Středem pozornosti v jeho pojednání byl vztah stálých a proměnných faktorů aktuálního mezinárodního dění.
Proč v programu semináře byly uvedeny samostatně diskuse o materialismu a o dialektice?
Sice na podkladě teze, že vše souvisí se vším, se většinou hovořilo o obojím a v jednom. K problematice materialismu vystoupil s pozoruhodným referátem Jiří Boháček. Jeho obsáhlejší vystoupení o moderním pojetí hmoty na pozadí nových fyzikálních objevů Kvantový svět a teorie odrazu. Měl pravdu Avenarius a Mach, nebo Lenin? bylo v podstatě určeno odborníkům. Nicméně jeho závěry vedly zřetelně k tomu, že poznání světa je ve vývoji a že poznatky společenských věd musí na tento pohyb reagovat. Jednání pak směřovalo až k diskusím o rozporech a nekonečnosti materiálního světa a předpokládané konečnosti vesmíru. Několikrát se hovořilo i o Leninově definici hmoty, autor zdůraznil, že Leninův Materialismus a empiriokriticismus je vzorem tvůrčího rozvíjení marxismu.
I nadále z toho vyplývá podstatný poznatek: Jedním ze základních principů dialektického materialismu je hmotná podstata světa. Jenže hmota se podle lidské zkušenosti nechová. Hmotný svět sice existuje sám o sobě mimo naše vnímání, ale jak vyplývá z nejnovějších fyzikálních experimentů, není na něm zcela nezávislý, jak by se u objektu očekávalo.
Myslíte, že taková diskuse o pojmu a podstatě hmoty a významu materialismu má smysl?
Myslím, že to je ke zvážení. Pro lidský rod bude v blízké budoucnosti jistě zásadní, aby z téměř sedmimiliardové světové populace obrovská masa, 80 procent dosud nábožensky, idealisticky orientovaných lidí, alespoň částečně pochopila onu materialistickou podstatu světa. Mimochodem podle loňského sociologického šetření Klubu společenských věd materialistickou podstatu světa akceptovalo 56 procent české dospělé populace. K tomu jeden závažný dovětek. Engels v díle o Ludvíkovi Feuerbachovi v roce 1886 uvedl, že »všechno, co uvádí lidi do pohybu, musí nutně projít jejich hlavou; avšak jaké podoby to v jejich hlavách nabývá, závisí ve velké míře na okolnostech«. Tedy vše se rodí v hlavách lidí, ve hmotě.
Nicméně - k čemu směřovaly další vyjádřené názory?
Největší část semináře byla věnována dialektice. Určitým propojením diskusí o materialismu a dialektice bylo vystoupení Ladislava Šafránka na téma Dialektický vztah základny a nadstavby. Vyjádřil mimo jiné zajímavé názory na používání různých pojmů ve filozofii, a také kritická slova k chápání a výkladu souvislostí mezi materialismem a společenským vědomím.
Další rozprava se věnovala vztahu dialektiky a historie. Bylo to několik referátů, například zajímavé vystoupení Věry Klontzy Jaklové na téma Dialektický materialismus jako nástroj pro poznání prehistorického vývoje komplexních hierarchizovaných společností, Marie Hrošové k analýze historických představ společnosti z pohledu některých zákonů a kategorií materialistické dialektiky a Františka Kovandy o vztahu obecné a regionální historie jako kategorií obecného a zvláštního.
A dále pak k tématům: dialektika a různé oblasti společenského vědomí, dialektika a vývoj kultury a umění, ale i dialektika a politika. Mezi ně patřila i výstižná vystoupení Václava Exnera o vztahu dialektiky a politické stranické praxe a Anny Štofanové Dějinný determinismus a způsob života.
Zmíněno bylo působení a využívání zákona jednoty a boje protikladů, kategorií podstaty a jevu, obsahu a formy, a také změny kvantity v kvalitu.
Lze říci, že některé části dialektického materialismu, zákony či kategorie byly diskutovány více než jiné?
Kromě uvedených témat o materialismu a vztahu dialektiky a historie byl větší důraz kladen na aplikaci použití dialektické kategorie kauzality, příčiny a účinku. Například v příspěvku o kauzalitě hodnotových orientací populace, tedy příčin utváření a formování životních hodnot lidí, světonázorové orientace a posléze jejich politické orientace a rozhodování.
Každá věc, každý předmět, subjekt, objekt, každý společenský jev a událost, vše, co existuje na světě, má nějakou příčinu svého vzniku a změn. Jednoduše řečeno, zahrnuje v sobě otázku proč?.
V diskusi bylo zdůrazněno, že prakticky nikdy nejde jen o jednu příčinu jevu či události, ale o soubor více či mnoha důvodů, proč se tak stalo. A bylo poukázáno na souhrn příčin vývoje kolem let 1989 a 1990. Samozřejmě opět v propojení různých souvislostí, všeho se vším. Jde o nekonečný řetězec příčin a účinků. Teprve působení všech příčin v jednotě, souhrn všech faktorů vlivu nám dává správnou odpověď. Přičemž prakticky vždy některá z příčin je hlavní, klíčová.