Vstali noví kádrováci. Kde se vzali? Vyprodukoval je Ústav pro studium totalitních režimů. Jednadvacátého března zaslali Miroslav Vodrážka a PhDr. Petr Blažek, Ph.D., zaštítěni odborovými organizacemi působícími na zmíněném věhlasném pracovišti - Nezávislé odborové organizace ÚSTR a Odborové organizace vědeckých pracovníků ÚSTR, dopis senátorům a senátorkám, v němž žádají o »kritické posouzení předpokladů Lenky Procházkové jako kandidátky navržené prezidentem Milošem Zemanem pro významnou funkci v této instituci« (na místo členky Rady ÚSTR). Holedbají se, že ÚSTR a Archiv bezpečnostních složek »klade důraz na svobodné a nezaujaté poznání minulosti«, v čemž jim zřejmě má bránit právě osoba Procházkové.
Spisovatelka Lenka Procházková se jako jedna z nemnohých z uměleckého prostředí nebojí veřejně projevit svůj názor na události historie i na současnost, jak jí velí její svědomí. Odhaluje válečné štváče a přepisovatele dějin, poukazuje na převlékače kabátů. Činí to nebojácně. Její minulost je také disidentská, za podpis Charty 77 si vysloužila pracovní pozici uklízečky, proto je namístě otázka, kde se bere drzost pánů Vodrážky a Blažka otírat se o ni.
Co jim vadí? Je prý známa »svými aktivistickými demonstrativními vystoupeními, při nichž nakládá s hodnocením minulosti velmi ideologicky«. To říkají exponenti ústavu, který minulost posuzuje právě velmi ideologicky a podjatě. Jak fenomenální! Procházková například upozorňuje na nepřiměřenost tzv. církevních restitucí, na zločiny katolické církve, které se také děly. A toto vadí těm, kteří tvrdí, že prý svobodně a nezaujatě poznávají minulost…
Řekněme si tedy, kdo je zde ideologem. Lenka Procházková, nebo pánové Blažek a Vodrážka, kterým evidentně jde jen o jeden, ten jejich výklad historie? A nebyli by to pánové z ÚSTRu, kdyby do celé záležitosti nenamočili i poslankyni Martu Semelovou a nepoužili ji jako zbraň proti Procházkové. Za to, že se někdy objeví na akci, kde je přítomna i komunistická poslankyně, nálepkují Procházkovou. Ta však na tyto útoky, jak znám její vyjádření, odpovídá jednoznačně: Pravda nekádruje.
Skvělý člověk a pozůstalý po obětech gestapa a Osvětimi Jiří Jaroš Nickelli autory dopisu označil za inkvizitory a vzkázal jim: »Daňoví poplatníci vás neplatí za inkvizitorské postupy, za které by se nemusel stydět ani sám Torquemada« (španělský dominikánský mnich, Velký inkvizitor, »kladivo na kacíře«). »Největší možný zločin kacířky Procházkové v očích přátel ‚trůnu a náboženství‘« – tedy její postoj k římské církvi, považují lidé jako Jaroš Nickelli, hlásící se k odkazu TGM, Edvarda Beneše, jakož i protifašistických bojovníků, za postoj správný, zásadový, pravdivý a fakticky podložený.
Douška na závěr: některé výroky Procházkové předsedové obou odborářských organizací Vodrážka a Blažek dokládají citacemi i z našeho listu. Těší nás, že máme tak širokou čtenářkou obec.