Rozhovor Haló novin s Ondřejem Hníkem, vedoucím katedry české literatury na Pedagogické fakultě UK. »Český učitel je přetížený, dlouhodobě podhodnocený. Dělá věci, které ve většině evropských zemí učitelé nedělají. Dělá toho více pro školní a školskou byrokracii než pro děti«.
Ve svém posledním článku o školství, otištěném v Haló novinách, jste se mimo jiné zmínil o inkluzi. Jak vůbec tento fenomén vnímáte?
Inkluze sama o sobě není špatná, pokud se praktikuje v rozumné míře a pokud na inkluzi ani jedna strana, integrované dítě ani kolektiv, do kterého se integruje, není bita. Pochybuji ale o inkluzi paušální, celoplošné, řekněme obecné. Existuje totiž řada dětí, kterým inkluze nijak neprospívá, protože je obírá o radost ze života. Jsou to například děti s různými poruchami, které se samy ze své vlastní vůle nechtějí připojit ke zbytku třídního kolektivu, protože by mu zkrátka nestačily. Děti, které se samy cítí hluboko pod úrovní ostatních, které by např. hru, kterou právě spolužáci hrají, nepochopily. Které by například do diskuse spolužáků ničím nemohly přispět, které nestačí ani přirozenému tempu ostatních. Děti, které se v běžné třídě cítí vykořeněny. Těmto dětem je, nebo by bylo, daleko lépe v praktické škole, protože tam by našly sobě rovný kolektiv a vlídnější prostředí. Řada rodičů těch dětí, kterých se inkluze týká, to ale už pochopila a své děti se za každou cenu do hlavního vzdělávacího proudu v běžných základních školách začlenit nesnaží. Já osobně se domnívám, že za nějakou dobu u nás nastane takzvaná exkluze, tedy fenomén opačný.
V článku jste také narazil na to, že mnozí učitelé jsou demotivováni. Můžete to nějak specifikovat?
Ano, to rozhodně jsou. Český učitel je přetížený, dlouhodobě podhodnocený. Dělá věci, které ve většině evropských zemí učitelé nedělají. Český učitel vlastně musí všechno. Kromě toho, že vychovává, vzdělává, je psychologem a osobností, která vede třídu na mnoha úrovních a v mnoha ohledech, je hlídačem a dozorcem, pokladníkem, nosičem pomůcek, členem inventarizační komise, je sám sobě sekretářem, je úředníkem, je otrokem školního emailu a elektronického systému, kam zadává známky, pochvaly, poznámky a podobně. A to zdaleka není vše. Tedy je více vším ostatním než učitelem. Dělá toho více pro školní a školskou byrokracii než pro děti. Je pod neustálým tlakem veřejnosti, rodičů, celoplošného testování, jednotných přijímacích zkoušek na SŠ, státních maturit atp. Nároky na učitele neustále stoupají. A to je tristní a zároveň alarmující stav. Učitelé ze školství odcházejí, mladé učitelky po mateřské se často již nevracejí, čerství absolventi po fakultě váhají s nástupem do profese, která přináší v podstatě nepřetržitou práci, protože učitel si svoji práci nosí domů, mentálně si od ní odpočine snad jen o letních prázdninách, ale má podprůměrné finanční ohodnocení. Průměrná hrubá měsíční mzda v ČR za 3. čtvrtletí loňského roku byla 27 220 Kč, učitel ZŠ do 6 let praxe pobírá 22 600 Kč hrubého měsíčně, a to samozřejmě i v Praze, kde jsou ceny nájmů a služeb nejvyšší a kde průměrná mzda je nějakých 34 500 Kč hrubého měsíčně.
Jak je to tedy s kvalitou vzdělávání na základních a středních školách?
Samozřejmě všechno, co jsem nyní řekl, jde proti kvalitě vzdělávání. Je logické, že učitel, který je přetížený a demotivovaný a musí svoji energii rozdělovat do mnoha směrů, ze sebe nevydá to nejlepší. Veřejnost i vláda by si měly uvědomit, že to, o co by mělo opravdu jít na prvním místě v rezortu školství, nebo lépe v oblasti vzdělávání, je kvalita ve vzdělávání. Kvalita práce se žáky a studenty. Kvalita toho, co se děje ve třídě. Aby se žákům a studentům dostalo kvalitního vzdělání, aby z nich jednou byli vzdělaní a samostatně uvažující lidé, nikoli polovzdělaní nebo nedovzdělaní lidé bez potřebného nadhledu, schopnosti přemýšlet v souvislostech a schopnosti kritického úsudku. Vše ostatní je na druhém a dalších místech.
Takže si myslíte, že je vzdělanost v České republice ohrožena?
Ano, opravdu si to myslím. Spíš bych to řekl tak, že jsme se vydali cestou ohrožující vzdělanost, cestou k oné polovzdělanosti a nedovzdělanosti, cestou ke hře na vzdělanost. Jestliže chceme zůstat vzdělaným národem, tak bychom měli tuto cestu co nejrychleji opustit. Když se zamyslím nad tím, co za tím vším stojí, tak dospívám k tržnímu chování, vnášení zákonů nabídky a poptávky do oblasti školství, poměřování vzdělávání a vzdělání penězi, což je z principu nemožné. Pojímání vzdělání jako zboží a školy jako firmy. To je, myslím, skutečná hrozba. Samozřejmě že může existovat takzvaná špatná škola, takzvaný špatný učitel, takzvané horší dítě a podobně. Ale pokud existuje v našich očích špatný učitel, tak se také ptejme, jaké tento učitel má podmínky pro práci ve třídě a jak je ohodnocen, zda je ke své práci motivován. To samé ředitel školy. A co dělá z dětí v našich očích tzv. horší děti? Především výchova. Řada rodičů se dětem v dnešní uspěchané době měřené výkonem a penězi věnuje méně než dříve, řada rodičů má na prvním místě kariéru a sebe sama, řada rodičů musí mít v dnešní předražené době vedlejšák, aby sebe a své děti vůbec uživila. A mnohé děti dnes často nemají ani svůj vlastní pokoj, ani vhodné podmínky k učení. Kariéra, kariérismus, ale také společnost z řady rodin udělaly rodiny neúplné nebo nefunkční. A to se na dětech významně podepisuje. Nejen na jejich školních výsledcích, samozřejmě, ale na jejich osobnostním rozvoji jako takovém, na jejich hodnotách, postojích, vlastnostech.
Mohl byste našim čtenářům nabídnout nějaký optimistický závěr?
Zajisté. Věřím v české učitele. Všimněte si, že učitele často nepovažujeme za příliš vlivného nebo příliš mocného, na rozdíl třeba od řady politických funkcionářů, lobbistů nebo miliardářů nebo kohokoli dalšího, kdo disponuje kapitálem, důležitými informacemi a kontakty. Učitele nepovažujeme za strůjce velkých společenských změn. Já si ale myslím, že učitel je naopak velmi mocný. Protože učitel utváří budoucnost. Rukama učitele procházejí všechna povolání a profese, které si jen dokážete představit. Rukama učitele procházejí budoucí generace, rukama učitele ale také procházejí děti, které ovlivňují generaci současnou. Osobně si myslím, že změna v naší společnosti k lepšímu může nastat právě přes učitele.