Dne 3. dubna 1915 u Dukelského průsmyku přešlo do ruského zajetí 1800 mužů císařského 28. pěšího pluku. Vzdali se jedinému ruskému praporu. Tvořili ho vojáci především z Prahy, ale pluk byl několikrát dislokován také v Českých Budějovicích. Byl to asi nejvýraznější útěk našich vojáků na ruskou stranu. Budoucí legionáře čekalo několik let těžkých bojů, ovládnutí Sibiřské magistrály a nakonec nekonečné přesuny transportů loděmi z Vladivostoku do Evropy a posléze do rodné země.
Málo známou vzpomínkou na uvítání legionářů vracejících se do vlasti je přivítání dvou transportů v Plané nad Lužnicí prezidentem T. G. Masarykem. V dobovém tisku je zaznamenáno:
„Bylo to v noci z 21. na 22.dubna (1920), kdy se prezident rozhodl přivítat vracející se do vlasti legionáře 3. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova. V noci přijel vlak na nádraží do Plané nad Lužnicí, kde již čekal prezident Masaryk se svojí chotí… Po seřazení legionářů prezident přistoupil k praporu a políbil ho, na to s obnaženou hlavou vykonal přehlídku dlouhé formace legionářů…“
Pro mne jde o velmi osobní vzpomínku, neboť mezi posledními vracejícími se legionáři byl i můj děda Jan Kavan, příslušník 3. střeleckého pluku J. Žižky. Absolvoval boje od Zborova kde byl raněn, přes magistrálu až po odjezd z Vladivostoku na lodi Mount Vernon (na snímku) po trase Vladivostok - San Francisco - Panama - Norfolk – Terst, do ČSR dorazili 16. 8. 1920. Jako jediný transport jeli dokonce přes Ameriku. Loď Mount Vernon totiž měla poruchu a v americkém přístavu San Francisco ji opravovali.Byl i mezi legionáři v Plané nad Lužnicí, když je vítal T.G.M.