Úterní jednání ruského prezidenta Vladimira Putina a německé kancléřky Angely Merkelové v ruském Soči by se na první dojem mohlo zdát jako určitá předzvěst začátku celosvětových mírových jednání nejen o Sýrii, ale také například o Ukrajině a jiných zemích. Mírová rovnice by se zdála být vyřešena, nebýt dočasně jedné velké neznámé, ale zejména proměnné v podobě amerického prezidenta Donalda Trumpa, který si rozhodně nebere servítky.
Dnes již je jasné, že se zařadil do hojného zástupu podporovatelů amerického zbrojního průmyslu. Koho zbraně kupuješ, toho píseň zpívej! Kde by byla americká ekonomika a tamní politici bez prosperujícího amerického zbrojního průmyslu? Jistě si každý odpovíme sám… Žel se tak schůzka v ruském Soči změnila jen na jakousi evropskou představu o tom, jak by se mělo v otázce války v Sýrii postupovat.
Oba státníci, Putin i Merkelová, se shodli, že situace v Sýrii musí být vyřešena diplomatickou cestou. Toto bych rozhodně podepsal nejen já, ale i řada dalších, stejně tak slova Vladimira Putina, který znovu odsoudil dubnový chemický útok na syrské město Chán Šajchún a zároveň vyzval k důkladnému prošetření incidentu a následnému potrestání viníků, což se zatím nestalo. Sýrie je dál velmi nebezpečným bojištěm a Syřané trpí. Jako věčný optimista jsem přesvědčen, že se situace v Sýrii brzy zlepší.
Hrozivá představa, že by válka v Sýrii dál pokračovala, případně překročila hranice Sýrie a šířila se dál po světě jako mor, musí každého soudného člověka přivést na myšlenku, že je potřeba porazit Islámský stát a začít jednat o obnově Sýrie. Je třeba konat. Škoda jen, že se stejně tak právem můžeme obávat dalších neuvážených činů ze strany amerického prezidenta, jehož zahraniční politika připomíná neohrabaného slona v porcelánu nebo možná bývalou americkou administrativu, která podporou islamistů válku rozpoutala.