Aktuálně

Dosavadní světové uspořádání rozhodně dozná v nadcházejících časech výrazných změn, srovnatelných možná i se stěhováním národů. A státy, které jsou u kormidla, si toho jsou velmi dobře vědomy. S různými summity a konferencemi se tak roztrhl pytel. Každý nyní hledá spojence, protože budou potřeba. Jenom za posledních několik dní proběhly summity G7, NATO a BRICS.

Ne nadarmo praví staré české přísloví, že »ráno moudřejší večera« respektive, že »nic se nejí tak horké, jak se to uvaří«. Prostě se soudy o věcech, které se odehrávají kolem nás, si musíme počkat, až budeme mít dost informací. To je celé. Proto jsem byl rád, když koncem letošního dubna zaslalo 28 německých intelektuálů a umělců otevřený dopis kancléři Olafu Scholzovi.

Je před námi další díl Bez obalu, v němž se podíváme ještě blíže na kauzu kolem Hlubučka, neboť dostala nový rozměr. Pak se vrátíme k projevu Petra Fialy k občanům, předraženému bydlení a blíže si představíme situaci v Kolumbii, kde vyhrál volby Gustavo Petro.

„Je s podivem, že zemi, kterou nepustoší tornáda, neničí zemětřesení, úrodu nesežerou kobylky, převážně ji netrápí roky sucha, místo sopky vybuchne jen sem tam nějaké parovodní potrubí, nezažila 73 let válku, dokáže dostat na kolena parta zlodějů, podvodníků a lumpů během 29 let.“ To prý řekl před rokem jeden Američan. A my musíme souhlasit. Žijeme v nevýslovném marasmu.

Proč?