Žijeme v podivných časech, jsme udržování ve lži a ten, kdo se odváží říkat jiný názor, je označen za extrémistu, levičáka, socialistu, či dokonce komunistu. Divím se dehonestaci těchto slov.
Dnes slavíme svátek, který má symbolizovat revoluci. Revoluci, při které netekla krev a kromě neexistujícího studenta Šmída při něm nikdo neumřel. Revoluci, která nezvítězila díky barikádám ani díky tisícům obětí, ale také nebyla potlačena nasazením armády či policejních složek.
Zapojení západoevropských mocností do ukrajinského konfliktu organizovaného NATO není žádným tajemstvím. Kdysi mocné země byly po staletí v čele, pokud jde o (neo)kolonialismus, ale jak jejich moc začala s ironií dějin (nebo by se dokonce dalo říci „karmou“) slábnout, staly se i ony něčími koloniemi, vazaly a satelitními státy.
