Pan Novotný dělá ostudu funkci starosty nejen v Řeporyjích, ale v celé České republice. Kdyby si jako jiní skuteční starostové, kteří něco vědí o své obci nebo městu, případně když neví a chtějí se dovědět, sednul s pamětníky nebo se alespoň podíval do obecní kroniky.
Starosta Řeporyjí evidentně touží po svém zviditelnění. Člen jedné z klasických pravicových stran ODS se však zcela vymyká stylu této strany. Před časem neznámý člověk se snaží své „zkušenosti“ uplatnit zřejmě jako nový trend politiky modré strany.
Snímky dětí jsou v poslední době zneužívány. Intimní fotografie prostřednictvím internetu lákají lidi s podivnými sklony. Dětské záběry pak putují po internetu. Často děti vydírají a ty pod různými pohrůžkami ze strachu dál těmto hyenám podléhají.
Tato otázka mě napadla při čtení písemné odpovědi starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře (TOP 09) na interpelaci bývalého komunistického zastupitele této městské části Ivana Hrůzy. Ten jej interpeloval ve věci dění kolem pomníku maršála Koněva.
Lidé s IQ pod 83, 5 by podle starosty Novotného neměli mít volební právo. Prý na to nemají duševní potenciál. Tentokrát padla jeho "inteligentní" myšlenka na členy SPD. Neotřelé názory nevynechávají také další.
Máte rádi slunečnice? Já moc. Je to květina, která vždy rozzáří své okolí. Život nám v ten moment připadá lepší. Snad právě proto ji v Moravskoslezském kraji zakomponovali do názvu domova seniorů.
Libušín na Kladensku je bez praktické lékařky, v Kladně skončilo pět ordinací. Důvod? Stáří i třeba úraz lékařky jako v Libušíně. Zdravotnictví není perpetuum mobile a zdraví je to nejcennější, co máme. Průměrný věk praktického lékaře je 55 roků.
Také se vám něco pokazilo a je to neopravitelné? Evropská unie schválila velmi prospěšné úpravy, a tak od roku 2021 by výrobky na evropském trhu měly být rozložitelné a znovu složitelné.
Dnes a denně slyšíme z různých médií oslavné ódy na uplynulých 30 let. Na otázku, co nám toto období přineslo, většina dotazovaných odpovídá: svobodu. Asi jiné kladné stránky dnešní doba nepřinesla.
O víkendu jsme si připomněli – pro mě neskutečné – třicáté výročí listopadových událostí 1989. Ani nemohu uvěřit tomu, že tolik let již uplynulo od doby, kdy započalo období pravdy a lásky, jež se zvrhlo zcela opačným směrem.
Téměř každý den se střetávám s otázkou, zda systém před rokem 1989 byl zločinný, nelidský, omezující lidská práva. Nutno poznamenat, že tyto otázky často kladou současní třicátníci. Tedy lidé, kteří se narodili v době změn roku 1989.
Třicet let, během kterých česká společnost prošla nastoleným obnoveným kapitalistickým zřízením, je příležitostí k ohlédnutí se zpátky, rekapitulaci, sebereflexi.
Před 30 lety se celá společnost odvrátila od myšlenky socialismu. Lidé chtěli změnu. Toužili po »svobodě« a »demokracii«. Naplnili se však jejich představy?
Když před 30 lety končil tehdejší režim, nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo dojít k restauraci kapitalismu. Jak je možné, že se tak stalo? Ještě začátkem roku 1989 tehdejší sociologické výzkumy ukazovaly, že ve společnosti stoupá nespokojenost.
Život je loterie, u které nikdy nevíme, jak dopadne. Zažíváme změny, které mnohdy stěží chápeme a přes všechnu snahu je nedokážeme ovlivnit. Současnému vedení státu je nutné, na rozdíl od minulých vlád, přiznat snahu o nápravu excesů minulých let.
