Aktuálně

Pondělní táborské jednání zastupitelstva (23. ledna) mne opět přesvědčilo, že s prioritami komunální politiky města není zdaleka vše v pořádku. A nejen s komunální, ale také finanční a zejména dodržováním rozpočtu města.

Jedno staré přísloví říká „kdo nic nedělá, nic nezkazí“. A toto by se v mnoha případech dalo aplikovat na dnešním vedení našeho státu. S blížícími se volbami se primárně vláda věnuje vlastním koaličním sporům a na řešení skutečných problémů jí zbývá dost málo času.

Církevní restituce už patrně jsou církvím málo. Přes odpor poslanců KSČM Nečasova vláda restituce prosadila, a ať chceme, nebo nechceme, církvím se vrací majetek i přes protesty obcí, měst a jednotlivců, kteří nejsou tak zcela přesvědčeni o tom, že jim skutečně náleží. V návaznosti na toto dění se však postupně až na nulu snižují státní příspěvky, které stát vyplácí církvím na jejich chod.

Diskuse na okresní nominační konferenci v Táboře se nesla 19. ledna nejen k navrhovaným kandidátům, ale také k problémům současné vrcholové politiky. Poměrně zajímavý dotaz položil vzhledem k podzimním senátním volbám jeden z předsedů základních organizací.